Básníci města / Blatný - Vitka
Foto: Kuba Jíra
Pocta umlčeným géniům Brna
Nadžánrový dvoudílný projekt divadla, hudby a tance jako Hommage českým umělcům s tragickým osudem - skladatelce Vítězslavě Kaprálové (1915-1940) a básníku Ivanu Blatnému (1919-1990).
Autor, choreografie, režie: Martin Dvořák
Hudba: Vítězslava Kaprálová, Omar Rojas Ruiz, František Chaloupka, Pavel Blatný
Kostýmy: Jindra Rychlá
Účinkují: Irene Bauer, Kamila Valůšková, Martin Dvořák + Kostiantyn Tyshko, František Chaloupka (klavír)
Obnovená premiéra 2021: Martin Dvořák a Robert Mikluš
Uvedení 2022
10. 1. PRAHA, Werichova vila - BLATNÝ - s hercem Robertem Miklušem a Martinem Dvořákem
10. 2. BRNO, Káznice na Cejlu - BLATNÝ - s hercem Robertem Miklušem a Martinem Dvořákem 34. uvedení
Obnovená premiéra 2021
21. 6. / PRAHA, Werichova vila: BLATNÝ - v novém obsazení s hercem Robertem Miklušem a Martinem Dvořákem
16. 7. / BRNO, Vila Tugendhat: BLATNÝ - v novém obsazení s hercem Robertem Miklušem a Martinem Dvořákem
30. 7. / PRAHA, Werichova vila: BLATNÝ - v novém obsazení s hercem Robertem Miklušem a Martinem Dvořákem
7. 9. / BRNO, Vila Tugendhat: BLATNÝ - v novém obsazení s hercem Robertem Miklušem a Martinem Dvořákem
11. 11. / BRNO, Káznice: Básníci v Kázníci - BLATNÝ - v novém obsazení s hercem Robertem Miklušem a Martinem Dvořákem
Foto: Daniela Hrdová
Uvedení 2020
4. 3. / Curych, Švýcarsko, Spheres: Blatný (solo)
11. 9. / Grosseto, Itálie, Cassero in Danza: Blatný (solo)
6. 11. / PISA, Itálie: Blatný (solo)
Uvedení 2019
23. 2. 16:00 a 19:00 Praha - Památník na Vítkově: Básníci svobody_Pochodně_Blatný (solo)
28. 2. 19:00 Mikulov - Národní dům: Básníci svobody_Pochodně_Blatný (solo)
1. 3. 19:30 Brno - Klub Leitnerova: Básníci svobody_Pochodně_Blatný (solo)
1. 6. 17:30 Eisendstad - Kultur Kongress - Festival Tanztage 2019: Blatný (solo)
24. 8. SOUL - Jižní Korea, Monotanz festival: BLATNÝ (solo)
Uvedení 2018
13. + 14. 4. / Vídeň, Rakousko, Off Theater: Blatný (solo)
3. 5. / Trenčín, Slovensko: Blatný (solo)
29. 6. / Cottbus, Německo: Blatný (solo)
14. 7. / Plzeň, Moving Station: Blatný (solo)
9. 11. / Budapešť, DEPO: Blatný (solo)
10. 11. / Linz, Lange Nacht, Lentos: Blatný (solo)
Uvedení 2017
7. 10. / Cheb - Festival jednoho herce: BLATNÝ (solo)
Uvedení 2016
7. 10. / Brest - France, Festival La Besquée - BLATNÝ - anglická verze
26. 7. / Valtice, Zámecké divadlo - Vitka (naposledy)
4. 7. / Brno, Vila Tugendhat - Vitka
15. 2. / Brno, Vila Tugendhat - BLATNÝ - v rámci Setkání ve skleněném pokoji s Martinem Reinerem
29. 1. / Oxford House Londýn, UK - Vitka + Blatný (solo) + JAN
Premiéra + uvedení 2015
BRNO: 20. + 21. 7. / 14. + 15. 9. 2015 od 20 hod. Vila Tugendhat
PRAHA: 28. 7. 2015 od 20 hod. Teatro NoD
1. 12. / LIBEREC, Lázně - součást SPACES / BLATNÝ (solo)
20. 11. / BRNO, HaDivadlo - součást SPACES / BLATNÝ (solo)
19. 9. 2015 / NAIROBI, Storymoja Festival 2015, Kenia / BLATNÝ (solo) - anglická verze
Ve spolupráci s Muzem města Brna a Vilou Tugendhat
Pod záštitou The Kapralová Society
Za finanční podpory statutárního města Brna, Státního fondu kultury a hl. m. Prahy
Netradiční multižánrový projekt reaguje na životní jubilea dvou umělců, jejichž život a dílo byly přervány dobou 20. století a jejími okolnostmi. 100. výročí narození - 75. výročí smrti Vítky Kaprálové a 25. výročí smrti Ivana Blatného. Oba pocházeli z Brna z rodin s kulturními kořeny. Brněnská architektonická pýcha - Vila Tugendhat, jež vznikala v dobách jejich dětství a pamatuje obrazně i doslovně vrcholy jejich mladistvých úspěchů, je dějištěm premiéry projektu v koprodukci ProART a Muzea města Brna.
Projekt si nedává za cíl pouze interpretovat stávající díla obou umělců, ale naopak na ně reagovat a iniciovat dnešní umělce k další tvorbě v již zmíněných uměleckých sférách s odkazem na díla obou autorů - skladatelky a dirigentky Kaprálové a básníka Blatného. V projektu pro 1 herečku, 2 tanečníky, 1 hudebníka a 2 skladatele stáli jako výchozí body tvůrčího procesu klavírní tvorba Kaprálové a Blatného dílo. Přesto jde především o vzájemné vlivy a inspirace žijících umělců na vlastní současnou tvorbu, vycházející z děl Kaprálové a Blatného.
"Blatný" pracuje v první linii s textem - samotných básní Blatného, prózou či esejemi, tedy mluveným slovem jako prostředkem sdílení emocí, pocitů, evokace obrazů. Pomyslný tvůrčí kruh tvoří tři složky - slovo - hudba - pohyb - a jejich vzájemné inspirace. Jak pohyb reaguje na text, jak hudba reaguje na pohyb či text. Tvůrčí proces využíval improvizace pohybu na text a obráceně. Hudební složka je zastoupena v menší části kompozicemi básníkova bratrance skladatele Pavla Blatného, který shodou náhod již "zhudebnil knihu" Jiřího Muchy Podivné lásky. Jedná se tu o další pojítko mezi dvěma částmi, možná náhodné, ale zcela zjevné. Skladatel František Chaloupka kompozičně pracoval s texty Ivana Blatného. Tanečníci pohybově vycházejí z textu a až následně zasazují pohyb do hudby či pouze "vedle ní". Kus o Blatném má několik částí, které chronologicky nepopisují život básníka, ale spíše vytvářejí nové umělecké výpovědi k tomuto tématu. Jde o nový inscenační přístup s cílem multižánrovosti a uměleckého dialogu. Snahou je pokusit se aplikovat tvůrčí postupy jednotlivých uměleckých odvětví (divadlo, tanec, hudba, kompozice) do odlišné žánrové sféry. Navzájem poznávat a inspirovat. To je hlavní myšlenka a tvůrčí filozofie ProART a proto si v roce 2015, 10 let od vzniku ProART Company, vybíráme opět téma s multižánrovým přesahem.
"Umění není žádný doplněk života, nejsou to poznámky na jeho okraj. Obejde se bez starosti o svou úlohu. Je prostě zde, skutečnost rovnocenná životu, nepochopitelné jako on, obklopené stejnými temnotami, a přináší nám okamžiky uvolnění i tehdy, když se nesnaží v bezbřehém moři tmy a nevysvětlitelnosti rozsvěcovat světla tzv. jistot."
FOTO 2021 Werichova vila (Oskar Stolín)
FOTO 2021 Vila Tugendhat (Mila Vašíčková)
FOTO 2021 Káznice Brno (Daniela Hrdová)
FOTO 2022 Káznice Brno (Mila Vašíčková)
Foto: Günter Macho
Tvůrčí proces části "Vitka" sestává především z výběru hudby samotné skladatelky. V centru stojí především komorní skladby pro klavír - Dubnová preludia, Pět skladeb pro klavír. Současný skladatel Omar Rojas Ruiz vytvořil z inspirace těmito díly samotnou skladbu, novou kompozici. Kniha Jiřího Muchy Podivné lásky je zdrojem inspirace k napsání krátkých dramatických epizod ze života Kaprálové v interpretaci herečky. Tři aktéři reflektují nejen samotnou hudbu, ale i text, který volně plyne v tichu i přes hudbu. Cílem je prolínání všech tři inspiračních proudů: hudby - textu - pohybu, tance, výrazu interpretů.
Scénický tvar nesleduje životní osud Kaprálové, ale pocity z něj, emoce hudby a její vliv na novou kompozici skladatele Omara Ruize, stejně jako textovou kompozici autora projektu, choreografa a režiséra Martina Dvořáka. Ve finále jde i o dramatickou linii zastupovanou hercem a individuální tvůrčí choreografický potenciál tanečníků. Jde o jakési propojení kruhu odlišných uměleckých disciplín, které na sebe musí vzájemně reagovat a komunikovat.
"Nezbývá než nacházet dobro s otevřenýma očima a zlem se zocelovat; být vděčen za krásu, která nás obklopuje, i za bolest... "
V Kaprálové a Blatném nachází nejen město Brno, ale i celá národní kulturní obec dva geniální umělce, jejichž tvorba stojí neprávem ve stínu jiných "prominentů". Dejme příležitost zaostřit kulturní objektiv právě na tyto dva stínové velikány národní kultury i jinou, než-li jen koncertní či literární formou.
Múza je dojatá. Skvostné představení. Do běsné doby zasazený démant. Obdivuhodné dílo tančícího myslitele, scenáristy a režiséra Martina Dvořáka. Jeho partner, herec pražského Národního divadlaRobert Mikluš byl vynikající. Divadelní noviny 27. 2. 2022
KRITIK TANZ.AT 6. 6. 2019
KRITIK Tanzschrifft.at 15. 4. 2018
Ohlasy Festival La Besquée - Brest, Francie
Central and Eastern European London Review
Reportáž z Festivalu Storymoja v Nairobi
http://www.oxfordhouse.org.uk/
INTERVIEW Martin Dvořák for Oxford House
"Ve školeném hlase Roberta Mikluše se poezie Ivana Blatného mění v dramatický monolog. Se slovy zároveň rozpráví minimalistická hudba Františka Chaloupky (a několik dalších kompozic), a z textu vychází také sólová choreografie Martina Dvořáka. Se svým hereckým partnerem se občas dostávají do interakce, vyvstává zde zejména téma opory." Lucie Kocourková, Opera+
"Říkal jsem si, jaká škoda toho, že už nejde se s Ivanem Blatným setkat. S jeho vnitřním světem ze kterého vyvěrala poezie. Zoufalství z vyvržení v příkrém pnutí s pokorným přijetím své situace ... Mýlil jsem se. V této performanci jsem se s ním setkal. Děkuji vám tvůrci a protagonisté." Radovan Voříšek
"Der tschechische Choreograf und Tänzer Martin Dvorak beschloss mit seinem fulminanten Solo „Blatny“ diesen Dreierblock im kleinen Saal. Die leidvolle Geschichte des tschechoslowakischen regimekritischen Schriftstellers Ivan Blatný, der 1948 von einem London-Besuch nicht mehr in seine Heimat zurückkehren durfte und in der Folge mit finanziellen und psychischen Problemen kämpfte, brachte Martin Dvorak zu brüchigen elektronischen und elegischen klassischen Klängen mit tänzerischer Meisterschaft, beeindruckender Reife und tief berührend auf die Bühne." Rando Hannemann Více ZDE
"...In seinem Solo widmet sich Martin Dvořák den Dichter und dessen Werk. Lyrisch und wild, verzweifelt und konzentriert, der biegsame Körper drückt alle Schichten der Gefühle aus und erinnert in angedeuteten Arabesken, Pliés und kleinen Jetés auch daran, dass er seine Ballettausbildung noch nicht vergessen hat..." Tanzschrifft.at Více ZDE
"...čistota umění, bez kapky komerce."
"Moje prožitky z představení byly tak silné, že je pro mě velice těžké je sdílet s ostatními, kteří představení neviděli. Díla obou autorů jsem v podstatě znala jen ze školních lavic, nebo článek, který jsem někdy přečetla. A tak mě uchvátilo, jak jste dokázali vyjádřit emoce – z hudby i tance čišela energie a něžnost, … tápání … touha… Obzvlášť u druhé části (Vitka) jsem byla naprosto ponořena a chápala, jak byla Vitka plná lásky a jak to vše uvnitř vnášela do hudby a tu plnost jejího života…. Musím přiznat, že jsem musela emoce pustit pryč a vybrečet vše… Jsem plná ještě dnes. Opravdu nádherně pojato. A nedaří se mi to ani takto vyjádřit. Jen jsem prostě musela dát vám vědět."
"... A v tom všechny ty myšlenky, naškrábané na koleni na cáry papíru v pozdních nočních hodinách i zachycené úhledným písmem za deskou stolu do zápisníku s krásnou vazbou za denního světla, všechny ty myšlenky dostaly novou formu. Někdo je rozpohyboval. Vdechl jim život, vytáhl je ze šuplíku a hlubin duše rovnou na jeviště a nechal mě se do nich znovu ponořit - s odstupem. Z povzdálí. Jako nečinný pozorovatel, který toho má s děním před jeho očima přece mnohé co do činění. Těžko se o tom píše a mluvit se o tom už vůbec nedá. Jako bych dnes skrze druhého potkala vnitřek sebe samé. Silný zážitek. Děkuji." B. B.
"A dancer. A maestro, really. His name is Martin Dvorák, and he’s from the Czech republic. His performance was a dance interpretation on a schizophrenic poet Ivan Blatný. The way he moved, using the available space and even a table… I can only hope to move that gracefully in my sleep. His performance added that ka-something extra to the Dance and Storytelling Koroga. None of us wanted it to end, but it had to. The applause to the deafening, and there were even calls for encores." Maureen Wakarindi, Storymoja Festival Více ZDE
"K nesporným vrcholům letošního ročníku kulturního festivalu Storymoja patřilo vystoupení českého tanečníka Martina Dvořáka, jehož taneční zobrazení básnického díla českého exilového básníka Ivana Blatného očarovalo zcela zaplněný hlavní stan (Magical Tent). Diváci, přestože nemohli rozumět textu básní, doslova se zatajeným dechem sledovali pestré a nápadité taneční kreace vystihující duševní boj autora básní. Vystoupení bylo proto po právu oceněno dlouhotrvajícím potleskem." Velvyslanectví České republiky v Nairobi Více ZDE
"The stand-out piece of the evening was Blatný: Dvořák, both choreographer and dancer, has tremendous physicality and the intimate setting at the Oxford House theatre puts the audience almost onstage with the performers... Dvořák’s performance was accordingly febrile and visceral: he used the floors, walls – the absolute extremities of the performance space, at one point clawing himself along the floor as if trying not to fall off – to convey what seemed to be the state of Blatný’s mind: not so much tormented, rather resigned to inhabiting its mental state." Central and Eastern European London Review Více ZDE
