ProART Company Program 2025:

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK ProART Company

ProART Festival 2025

Večerní program ProART Festivalu VSTUPENKY

ProART SRPEN

23. 8. 17:30 KAČINA, Zámek: PÍSEŇ PRO VIKTORKU Rezervace ZDE

27. 8. 19:30 PRAHA, Werichova vila: TMAVOMODRÝ JEŽEK ...chvíli, ještě malou chvíli

ProART ZÁŘÍ 2025

8. 9. 19:00 PRAHA, Werichova vila: JÁ, PLISECKÁ

18. 9. 19:30 BRNO, vila Löw Beer: JÁ, PLISECKÁ

23. 9. 19:00 BRNO, Divadlo na Výstavišti: TMAVOMODRÝ JEŽEK ...chvíli, ještě malou chvíli

26. 9. 20:00 MORAVSKÝ KRUMLOV, Zámek: ŠIMON BILINA - V srdci života - koncert s tancem (v rámci ProART Festivalu 2025)

27. 9. 20:00 MORAVSKÝ KRUMLOV, Zámek: TMAVOMODRÝ JEŽEK ...chvíli, ještě malou chvíli (v rámci ProART Festivalu 2025)

28. 9. 17:00 MORAVSKÝ KRUMLOV, Zámek: KONCERT O DUŠI - taneční koncert se Zdeňkem Bínou, Jitkou Břízovou, Martinem Dvořákem a Kristýnou Vébr

30. 9. 19:00 PRAHA, Werichova vila: REYNEK_RENAUD - Snění z Petrkova

ProART ŘÍJEN 2025

1. 10. 19:00 PRAHA, Werichova vila: JÁ, PLISECKÁ

5. 10. 18:00 BRNO, vila Engelsmann: CHOPIN a SANDOVÁ_Milostné preludium

9. 10. BOSKOVICE: PÍSEŇ PRO VIKTORKU

16. 10. MLADÁ BOLESLAV, Galerie Templ: REYNEK_RENAUD - Snění z Petrkova

18. 10. BRNO, Divadlo na Výstavišti: TMAVOMODRÝ JEŽEK ...chvíli, ještě malou chvíli

20. 10. PRAHA, Werichova vila: TMAVOMODRÝ JEŽEK ...chvíli, ještě malou chvíli

25. 10. OLOMOUC, Vlastivědné muzeum: JÁ, PLISECKÁ (v rámci ProART Festivalu 2025)

26. 10. OLOMOUC, Vlastivědné muzeum: TMAVOMODRÝ JEŽEK ...chvíli, ještě malou chvíli (v rámci ProART Festivalu 2025)

27. 10. OLOMOUC, Vlastivědné muzeum: TADY A TEĎ - večer lektorů ProART Festivalu 2025

28. 10. OLOMOUC, Vlastivědné muzeum: CHOPIN a SANDOVÁ_Milostné preludium (v rámci ProART Festivalu 2025)

31. 10. BRNO, vila Löw Beer: JÁ, PLISECKÁ

Martin Dvořák k 20. výročí ProART Company pro Divadelni.net 7. 7. 2025

Z RECENZÍ Já, Plisecká:

"Není tu opravdu mnoho místa pro lyriku, jakou jsme se mohli rozplývat u některých jiných inscenací ProARTu, život Mají Plisecké je do určité míry celoživotním bojem o přežití – umělecké, morální, i fyzické. Nakonec vrcholí opět úryvkem Béjártovy choreografie a břeskem Ravelova Bolera (snad ani není myslitelné, že by finále patřilo jiné skladbě než právě jemu). Publikum musí vydechnout, jako kdyby sledovalo napínavý špionážní film, tak intenzivní jsou emoce, které především Klára Trojanová coby Maja prožívá.

A i když se divákovi časem z paměti vytratí podrobnosti o životě velké umělkyně, zůstane celkový dojem z této postavy, tak jak ji Martin Dvořák na základě jejích autobiografických textů vykreslil. Na fotografiích vypadá Maja Plisecká jako křehká jemná bytost, známe její snímky v roli Odetty nebo v ikonické choreografii Fokinově, v Umírající labuti. Plisecká, jak ji ukazuje tato inscenace, však žádnou křehkou květinkou není. Je kalená jako ocel (pun intended), kdyby taková nebyla, nemohla by ve svém vlastním životě prostě přežít. A byla taková doopravdy? A je to vůbec důležité? Důležitější myslím je, že v inscenaci Já_Plisecká žije nyní na našich jevištích a že její příběh obohatí stovky nových diváků, které život umělce zajímá." Lucie Kocourková maomai.cz

"Vlastně by mělo být to představení smutné až drastické. Když Maja vypráví o svých bolestech, kterými trpěla od dětství. O fyzických i duševních bolestech. Klára Trojanová o tom hovoří s hrdým odstupem, skoro jako distingovaná anglická dáma, trpící zlomeninou, ale vzpřímená a přísná. Ale najednou se do toho prolne tanec, který za nádherné hudby Čajkovského, Ravela a dalších klasiků vyplní na centimetry celý prostor, který mu diváci, sedící ze tří stran a strop podkroví Werichovy vily poskytuje. Když nakonec Martin Dvořák tančí ve své polorozepnuté košili umírající labuť (ano, chlap, ne balerina!) a chvějí se mu přitom trpící prsty, je v tom jakési smíření." Neviditelnypes.lidovky.cz

"Baletní špičkovky tikají, slova se snoubí s pohyby, zrání s mládím.. Jevištěm víří poryvy z Carmen, Dona Quijota a Umírající labutě... Těla poletují, točí se, proplétají, kreslí pomyslné obrazy. Bojím se dýchat... Motivem prchavých bubínků z Ravelova Bolera úchvatná premiéra končí. Múza šeptá, geniální..." Jaroslav Tuček

Sportovat NEstačí

Projekt Sportovat NEstačí spojuje šest důležitých oblastí, které se k pohybu pojí a kterými můžeme podpořit náš výkon, regeneraci, energii, také naše zdraví a dlouhověkost.
Ukazuje na témata, na která se často zapomíná a v tanečním i sportovním světě jsou stále často až za výkonem, což je neudržitelné.
Pokud by vás zajímaly podobné rozhovory se zajímavými lidmi a každodenní podpora ZDARMA ve facebookoové skupině, koukněte zde: www.sportovatnestaci.cz

Z RECENZÍ:

"Tmavomodrý Ježek, mistrovské dílo ProArtu ve vile Löw Beer Skromný svit reflektorů olízuje na nitkách zavěšené gramodesky. Ježkovy ruce těkají., šilhavé oči hledají pevnýbod. Sál je modrý. Lakýrky a smoking evokují slávu V+W i Osvobozeného divadla. Téměř slepý skladatel hledá roztroušenéknoflíky. Ústy chrlí větičky dávno zavátých slov. Svítá, brzy bude den. Z klubka těl roste svícen. Krasavice se stává holubicí a z tanečníka je mudřec.. Propadám do vzpomínek. Násilné obsazení Československa německou armádou a následná emigrace do Ameriky byly příčinou zhoršení Ježkova zdravotního stavu. K oční chorobě přibyly problémy s ledvinami. Newyorský hotelový pokoj se stal svědkem bolestného umírání. Klopítám nocí, múza si brouká Netoliko, že je tma, já ji nevidím... Microrevue Tmavomodrý Ježek scenáristy, choreografa, režiséra Martina Dvořáka je mistrovským kouskem. Výkony Ondřeje Kolína, Daniely Hanelové, Martina Dvořáka jsou hodny vysokého ocenění." Jaroslav Tuček 29. 3. 2025 Brno - Komín Psáno o repríze 25. 3. 2025 ve vile Löw Beer

Česká televize - Události v regionech, 16. 1. 2025

"V inscenaci ProART Company navíc tento realismus kontrastuje se stylizovanými pohyby tanečníků Martina Dvořáka a Daniely Hanelové, kteří Ježkovo vyprávění nápaditě doprovázejí, vtělujíce se do různých osob jeho života. Choreografie Martina Dvořáka, zdařile zapojující i činoherce Kolína, je nejen vynalézavá a obrazivá, ale skvěle se přizpůsobuje prostoru podkroví, kde se tanečníci musí vyhýbat trámům, což je ještě obdivuhodnější vzhledem k tomu, že střídají dva hrací prostory v Praze a Brně. A podobně vydařený je i scénář Martina Dvořáka, který nenechává Kolína vyprávět Ježkův život chronologicky, ale působí jako rozpomínání nebo postupné vrhání světla na jednotlivé důležité kapitoly skladatelova života či hudební vlivy tak, jak jej zrovna napadají. Dokud zdola nezaznějí hlasy jeho kumpánů, s nimiž si dal ve Werichově vile schůzku, a čekání na ně jako by si povídáním s diváky zkrátka jen – více než příjemně – vyplnil. Snad jen ten klavír mi v inscenaci – ve vztahu k Ježkovi, Kolínově hudebnímu nadání i útulnosti podkrovního prostoru – přeci jen trochu chyběl; místo něj prostor vyplňují pouze na trámech zavěšené gramofonové desky…" Kateřina Kykalová Divadelni.net

Foto: Oskar Stolín

"Životní příběh Jaroslava Ježka v podání ProART Company a jejího režiséra a choreografa Martina Dvořáka jsem očekávala s napětím. Nová inscenace Tmavomodrý Ježek se hraje v brněnské Vile Löw-Beer a pražské Werichově vile, kam přináší kouzlo první republiky i dojemnou křehkost života skladatele, kterému byl vyměřen krátký čas. Režijně jako obvykle skvělá a citlivá sonda do duše umělce, o níž se sice můžeme jen dohadovat, ale instinktivně cítíme, že je vystižena autenticky.

Inscenace přináší směs činohry a tance. Ta se dle očekávání, protože jde vlastně o životopisné drama, občas vychyluje na stranu mluveného textu. Choreografie a tanec ale nezůstávají v úloze ilustrace, nýbrž jsou obratně zakomponovány do přediva vztahů a situací. Úlohy mladého skladatele, který svůj život převypravuje na základě dopisů a deníků, jež v knižních monografiích zpracovali jeho literární životopisci, se ujal mladý nadaný herec Ondřej Kolín." Lucie Kocourková maomai.cz

Foto: Mila Vašíčková

"Hudba Igora Palety, Sonority, Jiřího Pazoura a Jaroslava Ježka dokresluje atmosféru inscenace, ale sama je významotvorná. „To musí Vodákovi v první řadě zalehnout uši!” Nepochyboval jsem o choreografických schopnostech Martina Dvořáka, ale on je evidentně i velice schopný dramaturg a režisér. Nebylo to první letošní ježkovské představení, které jsem měl to štěstí vidět, ale rozhodně je nejlepší. Tohle není koláž z textů, z poesie a písní, ale s Danielou Hanelovou a Ondřejem Kolínem sebevědomý ponor do tmavomodrého moře Ježkova snu. “Jak je daleko ode mě k lidem,” jako by jeho bytí “pod vodou” bylo hmatatelné, probleskovalo za zdánlivě bezstarostnými a chlapeckými úsměvy, jež našly pochopení až v objetí Francis Daniely Hanelové. Podobně, jako s Kafka has left the building Das Thema: Takhle se mají dělat inscenace o osobnostech, o kterých chceme vypravovat středoškolákům & středoškolačkám." Taneční zóna - Tomáš Kubart

Foto: Oskar Stolín

"Tmavomodrý Ježek ProART Company se naopak na osud skladatele plně koncentruje. Na stísněné ploše podkroví Werichovy vily rozehrává Martin Dvořák tanečně komorní revui, ale pohyb je tu plně podřízen tématu a nápaditá choreografie emotivně doslovuje situace.

Ondřej Kolín Ježka nehraje, ale je jeho vtělením, divák s ním v intimním kontaktu sdílí všechny bolesti Ježkova dychtivě žitého času.

Má dar bezprostřední komunikace, navíc se výborně zapojuje i do náročných tanečních kreací. Martin Dvořák s Danielou Hanelovou se zase herecky uměřeně prezentují v řadě postav z Ježkova života. Během hodiny tak inscenace umožní hluboký ponor do Ježkovy osobnosti i hudby. A to i té vážné, o níž se mnoho neví." Novinky.cz - Radmila Hrdinová

SNY_SVĚDOMÍ

"Děkuji za úžasný baletní večer v Českém muzeu hudby. Bylo to skvělé. Uvědomila jsem si, že krom představení samotného mě asi nejvíce blažilo vědomí toho, že svět není ještě zcela ztracen, protože po něm stále ještě chodí mnoho takových lidí, kteří ze své vnitřní potřeby svět kultivují, a činí ho vroucnějším a radostnějším! Ať se vám daří." Divačka

"Projekt Sny / Svědomí, pokud jej chápeme jako jednu inscenaci o dvou kontrastních dílech, přináší dvě podstatná svědectví a impulzy. Jedním je jistě obecně morální otázka, kterou nastoluje Hirošima/Svědomí jako stěžejní balet Luboše Ogouna, potažmo i osobnost tohoto umělce, který ve vzpomínkách tanečníků žije jako skromný tvůrce a velice přímý a férový šéf. Druhou je příležitost vidět tolik tanečních generací v jednom společném večeru. Dychtivé začátečníky, talentované studenty, mladé profesionály v rozletu kariéry, soustředěný výkon zralého tanečníka, který pracuje s velkou jistotou (odhlédneme-li od tématu, tak u Svědomí je nejzajímavější právě partneřina), a zároveň i prostor pro fyzickou jevištní přítomnost nejstarší generace." Lucie Kocourková Maomai.cz

Foto: Jan Mikolášek

"Nejnovější produkce SNY_SVĚDOMÍ z dílny ProART přináší hlavně osvětu, a to nejen dramaturgickým zpracováním druhé části, ale taktéž zapojením budoucích profesionálů z konzervatoře a dívek, pro něž je tanec volnočasovou aktivitou. Hlavní devizou je edukativní rozměr spolu s ohlédnutím za osobností tuzemské taneční scény Lubošem Ogounem, jehož tvorba je téměř zapomenutá, neboť inscenace považované za přelomové, se na repertoár našich divadel nevracejí." Taneční aktuality 1. 6. 2024

Foto: Jan Mikolášek

"Nečekané propojování žánrů i témat nabízí hudebně pohybová novinka Sny_Svědomí z dílny choreografa Martina Dvořáka. Projekt vzniklý v rámci Českého roku hudby láká na tvorbu klasiků, tedy skladatele Bedřicha Smetany a choreografa Luboše Ogouna, i na moderní postupy." iDNES. CZ 24. 5. 2024

REYNEK A RENAUD Snění z Petrkova

"Děkuji! Bylo to krásné. Skvělé a obrovsky silné představení. Mnohé z toho, co má člověk načteno, se mu tady zhmotňuje v živý příběh s tlukoucím srdcem. Radost, bolest, síla, naděje i beznaděj. Herecky výborné, režijně geniální. Objevením osobnosti Martina Dvořáka, se mi otevřely dveře k novým dosud nepoznaným a netušeným jevištním dílům. A znovu musím opakovat ty samé věty, které jsem psala minule po shlédnutí představení Smetana / Svědomí: Uvědomila jsem si, že krom představení samotného, mě asi nejvíce blažilo vědomí toho, že svět není ještě zcela ztracen, protože po něm stále ještě chodí mnoho takových lidí, kteří ze své vnitřní potřeby svět kultivují, a činí ho vroucnějším, vnímavějším a radostnějším! Ať se Vám daří." Alina Amborina

Foto: Mila Vašíčková

"Kvality inscenace jsou nezpochybnitelné. ProART a jeho režisér se blíží stále více činohře, a i když možná zmate své diváky a recenzenty, každý počin v tomto žánru je o něco dotaženější. Především řada zabývající se právě odkazem velkých básníků, ať je to Orten, Holan či Blatný. Zde nejde pouze o oslavu literárního díla, spíše je tato inscenace spřízněna s Písní pro Viktorku, která se soustředila na život a osobnost Boženy Němcové jako emancipované ženy.

Foto: Ladislav Polák

Jistě, že feministické čtení příběhu o Reynkovi a Renaud je jen jednou z možností. Jeden divák po druhé premiéře v brněnské Vile Löw-Beer prakticky napsal báseň, protože inscenace na něj zapůsobila především obrazností a abstraktní směsí smyslových dojmů ve spojení s výtvarným uměním a slovem. Zřejmě se na ni díval jako na obraz. Vše je možné. Že dílo nabízí velkou škálu interpretací a vzbuzuje diametrálně odlišné asociace, svědčí jen v jeho prospěch. Je to zadumaná miniatura, ideální do zimního ticha, Martin Dvořák si „jede“ svou střízlivou poezii a směs herecké civilnosti a choreografické stylizace. A vybírá si témata, která nutí k zamyšlení."

Recenze z pera Lucie Kocourkové na Maomai.cz

ROZHOVORY S ÚTĚKEM

"Jevištní adaptace Rozhovorů je úžasná. Už jsem viděla tři reprízy, v Praze i v Brně. Autor a tvůrce projektu, tanečník, choreograf a režisér Martin Dvořák, můj dlouholetý přítel, jako první a jediný pochopil, o čem ta knížka je, a to podstatné převedl a přenesl na jeviště. Jsem nadšená a nesmírně si vážím jeho práce, stejně tak obdivuji výkony a nasazení tří dívek, dvou tanečnic a jedné herečky, které byly ve svých rolích přesvědčivé, spontánní a autentické." BB. (novinkykraje.cz)

MARUŠKA Film ZDE

Píseň pro Viktorku

"Hledáte-li spojení poezie, dramatu a tance, literární fantazie s živým svědectvím, příběh velkých citů i střízlivého ohlédnutí, témata minulosti rezonující s dneškem, pak by vás mohla zajímat inscenace Píseň pro Viktorku, která měla premiéru v produkci souboru ProART ve Werichově vile... Inscenace není experimentem ve smyslu performance nebo konceptualismu, nepřináší drásavé emoce, není to však ani salónní šablonovitá konverzačka. Je to divadelní hra, ústrojně propojená choreografií, která nabízí katarzi mírumilovnou cestou, osloví tedy tradičně založené diváky a milovníky literatury. Prostředí Werichovy vily, kde proběhla pražská premiéra, z ní dělá de facto bytové divadlo, kdy publikum dělí od interpretů jen délka natažené ruky, kdy je slyšet každý nádech a výdech. A emoce spolu s nimi prožije také, pokud je formě otevřen." Lucie Kocourková, Opera+

PSOTA_Mistr

"Martin Dvořák se opět představil jako přemýšlivý tvůrce, který tvoří vždy poctivě, má jasný názor v tom, co chce sdělit a jakými prostředky toho chce dosáhnout. Přináší vlastní pohled na významné osobnosti české kultury a obohacuje tak spektrum nejen brněnského tanečního života. Nabízí velké emoce, opravdovost a intenzitu své výpovědi." PSOTA_Mistr / Recenze Ivany Kloubkové, Taneční aktuality 5. 6. 2022

"Zní Čajkovského hudba. Tančící se mění ve stíny, síní povívá vůně parfémů. Přenádherná vzpomínka na Mistra Iva Váňu Psotu je minulostí. Očarovaní diváci dlouho do noci debatují s tvůrci… Belhám se ulicemi, nechce se mi domů. Múza poletuje v oblacích a huláká: Martin Dvořák byl fantastický!" Jaroslav Tuček - Divadelní noviny 12.6.2022