Memoires

undefined

Proud tanečních obrazů nepocházejících z rozumu. Taneční divadlo inspirované literární tvorbou spisovatele a básníka Adama Georgieva a dramatickými životy slavných hereček a sester Zory Janů a Lídy Baarové.

Režie a choreografie:
Martin Dvořák

Účinkují:
Lída Baarová – Irene Bauer
Zora Janů – Mirka Prokešová
Muž XY – Martin Dvořák

Hudba:
Jonny Greenwood, Hans Krása a Viktor Ullmann

Kostýmy:
Jindra Rychlá

Světla:
Filip Šamalík a Martin Dvořák

Představení 2010

17. 9. 2010 - Almada, Portugal (International Choreographic Platform) - Me-Moi-Res: DUET
29. 6. Landestheater Linz, Eisenhand
24. a 25. 6. Me-Moi-Res: DUET / Hala Alt Art Praha (Short Pieces)
22. 6. Me-Moi-Res: DUET / nádvoří Lichtenštejnského paláce
6. 6. Festival Mezi Ploty, Praha
1. 6. Landestheater Linz, Eisenhand
14. 5. Bratislava, Elledanse - Dom T a D, Miletičova ul.
30. 4. Landestheater Linz, Eisenhand
27. 4. 2010 - Landestheater Linz - Eisenhand
20. 4. 2010 - Dejvické divadlo, Praha
13. 4. 2010 Hadivadlo, Brno
23. 3. 2010 Hadivadlo, Brno
22. 3. 2010 Divadlo v Řeznické, Praha

První uvedení: 23. 7. 2009 v Brně a 26. 7. 2009 v Praze

Fotogalerie ZDE

Představení Memories je mou malou osobní poctou dvěma herečkám českého prvorepublikového filmu, které jsem již od dětství obdivoval. Inspirovala mě k tomu kniha Adama Georgieva Deník sestry Lídy Baarové a jeho vlastní poezie, plná instinktivních a obrazotvorných básní. Jeho umělecký svět mi je velmi blízký. Sám jsem však nechtěl vytvořit žádnou historickou fresku o životě těchto hereček a žen. Chtěl jsem jen navodit pocit, atmosféru, obraz té doby a dvou lidských osudů. Z mnoha jejich milenců a mužů jsem zachytil v určitém prototypu jedné postavy pouze jejich lásky osudové, v mnoha případech však vztahy zničující a nenaplněné. Pro neznalé bych měl zmínit Baarové vztahy k herci Gustavu Fröhlichovi, Josephu Goebbelsovi či k životní lásce Kurtu Lundwallovi, Zora Janů byla nešťastně zamilovaná do spisovatele Františka Kožíka a herce Karla Högera. Tehdejší filmy jsou velmi naivní a patetické, ale osudy většiny těch herců jsou více než smutné a dramaticky realistické. Zahlceni slávou a úspěchem, bez ohledu na tíhu tehdejší doby, žili zběsile, v komfortu a lesku, milováni publikem. Umírali zapomenuti v osamění, žijící ze vzpomínek. Jako by museli za něco zaplatit. Ne jinak je to v životě oněch dvou. Krásné, milované a zatracované, slavné, nešťastné, osamělé, ale taky nesmrtelné. Dnešní představení je takovým malým snovým fotoalbem jejich životů.

Lída Baarová se narodila jako Ludmila Babková 7. 9. 1914. Už v 17 letech jako studentka konzervatoře natočila pod pseudonymem Baarová svůj první film. Po úspěchu filmu byla vyloučena ze školy, kde bylo filmování zakázáno. Od té doby však šla z filmu, v roce 1934 si ji německá UFA vybrala do hlavní role snímku Barkarole. Film z ní přes noc udělal mezinárodní hvězdu. Dostala nabídku z Hollywoodu, kterou odmítla a do smrti toho litovala. Její krása ji byla osudnou, zamiloval se do ní samotný Adolf Hitler i Joseph Goebbels, který chtěl kvůli ní opustit rodinu i politiku. Ona sama ale tento zničující vztah celý život zpochybňovala. Byla vykázána z Německa, v Čechách pak natočila své nejlepší filmy. Po opětovném zákazu odešla točit do Itálie. Po 2. světové válce byla obžalována z velezrady a kolaborace, přes rok strávila ve vězení. Její matka při výslechu podlehla srdečním infarktu, otci amputovali nohu, sestra Zora neunesla tíhu obvinění její sestry a spáchala sebevraždu skokem z jejich vily na Hanspaulce. Na Štědrý den 1946 byla Baarová propuštěna pro nedostatek důkazů. Narychlo se provdala za Jana Kopeckého a v roce 1948 uprchli do Argentiny. Ani po válce hrát nepřestala, natáčela v Itálii, Španělsku, v Německu hrála divadlo. V roce 1966 se znovu provdala za lékaře Kurta Lundwalla a žila s ním v Salzburgu. Po smrti svého muže v roce 1972 žila sama. Zemřela 27. 10. 2000 v Salzburgu osamělá a plná hořkosti. Pohřbena je v Praze. O svém životě prohlásila: ,,Byla jsem pošetilá, blbá, slávou opilá a proti své vůli jsem se vlastně nepěkně zapletla do dějin.“ Lída Baarová je největší hvězdou českého filmu s mezinárodním přesahem. Patřila do slavného trojhvězdí Baarová-Mandlová-Vítová. Jejich životní osudy si jsou neskutečně podobné.

Zora Janů se narodila 9. 7. 1921 a celý svůj krátký život stála neprávem ve stínu své slavnější sestry, kterou velmi obdivovala i současně nešetřila kritikou na její život. Byla bezesporu mnohem talentovanější. Jejím snem však bylo divadlo. Film brala jen jako druhořadou uměleckou záležitost. Přesto byla často obsazována i po boku své sestry. Na divadelních prknech vytvořila několik pozoruhodných rolí, přesto se hodnotila velmi sebekriticky a její touha po absolutním odevzdání se divadlu nebyla nikdy vyslyšena. Z dnešního pohledu trpěla depresemi, anorexií, byla přecitlivělá a melancholická. Její život zásadně ovlivnili dva muži – spisovatel František Kožík a herec Karel Höger. Oba dva však byli zadaní a její cit nenašel nikdy naplnění. Po válce těžce nesla potupu své sestry a smrt matky při jejím vyslýchání. Po zákazu vstupu do Vinohradského divadla - „sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří“, spáchala sebevraždu skokem z okna. Zemřela v pouhých 25 letech. České poválečné divadlo a film tak ztratily jednu ze svých největších nadějí.

Projekt vznikl za finanční podpory MKČR, hlavního města Prahy a statutárního města Brna. Za zkušebny děkujeme DDM na Praze 6, Národnímu divadlu v Brně a Landestheater Linz.

undefined

undefined

undefined

undefined

undefined