USPUD_emoticon
ProART Creation 2014
Foto: Marek Procházka
Dvoudílný taneční večer Martina Dvořáka. Scénické uvedení ojedinělého mystického klavírního baletu Erika Satieho USPUD a současné "elektro-akustické" choreografie Emoticon.
Režie, choreografie: Martin Dvořák
Hudba: Erik Satie, Tom Hodge, Franz Kirmann
Kostýmy: Jindra Rychlá
Účinkují: Irene Bauer, Martin Dvořák, Aleš Slanina
Klavír: Richard Pohl
Fotografie: Marek Procházka
PŘEDSTAVENÍ 2016
19. 11. / Malta, Msida - EMOTICON
25. 7. / Valtice, Zámecké divadlo - EMOTICON
22. 2. / Brno, Vila Tugendhat - EMOTICON - součást Setkání ve skleněném pokoji: HUDBA TICHA
PŘEDSTAVENÍ 2015
2. 12. / Liberec, Lázně: EMOTICON - součást SPACES
28. 11. / Teatro Bellini - Neapol, Itálie: EMOTICON Více ZDE
12. 6. LINZ / Rakousko - Lange Nacht der Buehnen - Lentos: EMOTICON (19:18 + 23:00) Více ZDE
15. 3. / Canaldanse Paříž, Francie - EMOTICON + JAN
14. 3. / České centrum Paříž, Francie - EMOTICON + JAN Více zde
PŘEDSTAVENÍ 2014
20. 12. Brno / Divadlo na Orlí / EMOTICON + Stín + Another JAN (premiéra)
19. 12. Praha / Ponec / EMOTICON + Stín + Another JAN (premiéra)
16. 11. Drážďany-Radebeul / Landesbuehnen Sachsen / Beethoven: Kreutzer Sonata_EMOTICON
14. 11. Vídeň / Theater Brett / Mitteleuropäisches Theaterkarussell 2014 / Beethoven: Kreutzer Sonata_EMOTICON
9. 11. Brno / Dance Life Expo - Motion Scores IV. + X. / Emoticon (short cuts)
8. 10. Mitzpe Ramon / Izrael / Sukkot Festival / Hangar Adama: EMOTICON
13. 9. Bratislava / Elledanse / EMOTICON
23. 8. Budapešť / Budapest Dance Theatre / EMOTICON / 20:00
29. 7. Praha / ProART Festival / USPUD_emoticon / NoD 20:00
21. 7. Brno / ProART Festival / USPUD_emoticon / Divadlo na Orlí 20:00
23. 5. Bratislava / Elledanse / USPUD_emoticon (20:00)
Premiéra: 19., 20. a 21. května 2014 - VILA TUGENDHAT, Černopolní 45 Brno
ProART Company a Martin Dvořák se ve své tvorbě zaměřují na netradiční scénická uvádění děl vážné hudby. Po předchozím uvedení projektů Foreign Bodies, Beethoven-Tolstoj-Janáček: Kreutzer Sonata, Stravinského Příběhu vojáka a String Quartets se ve svém dalším dramaturgickém směřování ProART rozhodl pro uvedení křesťanského mystického či mystifikačního baletu Erika Satieho USPUD.
Uspud je hudební divadlo vzniklé v roce 1892 a autorem označené za "křesťanský balet o třech dějstvích" s textem J. P. Contamine de Latoura. Dodnes však není jasné, v jakém smyslu měl být text v baletu prezentován, není jasná ani žádná přímá vazba k partituře. Existuje několik koncertních verzí, kdy je text volně recitován přes hudbu či naopak uveden pouze projekčně na plátně. Text totiž není komponován k notám ani do rytmu. Pouze je a vybízí k volnému režijnímu a interpretačnímu zpracování.
Uspud byl původně zamýšlen jako stínohra pro uvádění v nočním klubu na Montmartru. Satie ho zde nakonec opravdu uvedl, ale není nikde doloženo v jakém či zda vůbec v nějakém scénickém pojetí. Uspud byl poté představen jako skladba řediteli pařížské Opery, ten ji však pro scénické uvedení zamítl, čemuž se s odstupem času nemůžeme divit. Uspud je totiž podivná a komplikovaná skladba, parodie a vážný akt současně, neúplné a "neproveditelné" konceptuální gesto.
Co jím Satie zamýšlel, není zřejmé. Hudbu totiž není možné hrát na nástroje uvedené v partituře. Dílo je často vnímáno jako parodie na operu a tehdejší wagneristický gesamtkunstwerk. Neexistuje tu žádná taneční anotace, pouze hudba a text. Pravděpodobně Satie a de Latour dílo přiřkli k pohybovému zpracovaní až po jeho dokončení. Může to být však spíše vtip nazývat toto dílo baletem. Označení jako gesamtkunstwerk se tu nicméně nabízí, protože skladba je syntézou hudby, pohybu, textu a koncepční vize.
Libreto existuje ve dvou verzích, té finální a druhé - vytvořené přes noc pro ředitele pařížské Opery. Text může být vnímán jako parodie, pocta či variace na Flaubertův text Pokušení svatého Antonína. Jako ukázka ironického podtextu díla může posloužit část prvního dějství, označené jako "zvuk trubky", komponované však pro smyčcový kvartet. (!)
Foto: Marek Procházka
V druhé části večera bude uvedena choreografie Emoticon s hudbou současného hudebního tělesa Piano Interrupted Tomase Hodge a Franze Kirmanna stejně jako Satieho nejznámější skladby Gymnopediés.
Koncept choreografie se nese ve střetu nového a starého, současného s minulým. Stejně jako budova vily ve své době radikálně změnila vnímání a estetiku architektury, je i zde hudební kompozice střetem moderní klavírní skladby 20. století s tou současnou. Klavírní akustická skladba tu naráží na elektronické kompozice 21. století a láme se do nového tvaru, bližšího posluchači dnešní mladé generace. Oba interpreté - Irene Bauer a Martin Dvořák - zde hledají možný dialog mezi pevnou strukturou Satieho partitury a zvukové volnosti Hodge a Kirmanna. Dalším aspektem je pozvolně vyvstávající generační výměna, kterou ale oba tanečníci nevnímají jako potřebu či nutnost "jít s dobou". Oba zástupci klasického tanečního vzdělání zde hledají nové výrazové prostředky, které zhodnocují jejich letitou interpretační dráhu s vědomím, že oba mají již "vrchol" za sebou a přichází doba odcházení, profesního bilancování. Ve svobodném sevření stěn vily jde tedy o profesní zpověď dvou výjimečných osobností tanečního divadla. Dialog akustických nástrojů - klavíru a smyčců - s elektronikou tu stojí jako výchozí bod pro jevištní dění, které v sobě nenese potřebu narativnosti ani jiné dějové sdělnosti, nýbrž emocionálního naplnění pohybového a hudebního vyjádření. Posledním aspektem je živý doprovod Richarda Pohla, který kromě interpretace Satieho skladby hledá vlastní přístup, jak vstoupit do živého dialogu s reprodukovanou hudbou, resp. se samotnými tanečníky. Půjde tedy současně i o "střet" živé a nahrané hudby.
Ojedinělost projektu je umocněno premiérovým uvedením ve Vile Tugendhat v Brně, která tak poprvé v novodobé historii nabídne své prostory pro realizaci tanečního projektu a nepřímo tak odkáže k době minulé, kdy na témže místě byla provozována taneční škola. Není to tedy poprvé, co tanec do vily zavítá.
Na projektu se bude podílet kromě choreografa, režiséra a interpreta Martina Dvořáka také klavírista Richard Pohl, herec Městského divadla Brno Aleš Slanina a tanečnice ProART Company Irene Bauer. Kostýmní návrhy budou dílem výtvarnice Jindry Rychlé.
Projekt je uveden v produkci Vily Tugendhat a ProART Company za finanční podpory Statutárního města Brna, hlavního města Prahy, Nadace Život umělce
Z TISKU a MÉDIÍ:
"...Rád by som popísal všetky nádherné momenty, to je však nemožné. Písomná komunikácia (opis) je nato prikrátka. Niektoré veci si proste človek musí zažiť sám osobne." Ján Podracký (Opera Plus)
"...Řeč těla Martina Dvořáka je výjimečná. Jako vystudovaný klasický tanečník, s působištěm nejen v Linci, ale před tím uznávaný sólista v Tiroler Landestheater v Innsbrucku, ve vídeňské Volksoper a Pražském komorním baletu / Baletu Praha, vyvinul velmi unikátní slovník současného tanečního divadla, který vychází méně z nohou a chodidel, ale více ze středu těla, hrudníku a páteře, včetně paží a rukou. Dvořák ohýbá, skládá a otáčí trup, jak je to možné někdy vidět u arabských tanců, a svou mimikou hypnotizuje publikum. Také komplikované zvedačky, vzdáleně evokujicí klasický tanec, a neoklasické rotace, skládání a složité přechody nohou tvoří základ jeho originálního pohybového rukopisu." Ditta Rudle (TANZ.AT)