Jan Kačer

*3. 10. 1936, Holice, herec, režisér

 

Vystudoval divadelní režii na pražské DAMU. Jeho prvním působištěm v letech 1959–1964 bylo ostravské Divadlo Petra Bezruče (režie: např. Jejich den, Poprask na laguně, Matka Kuráž, Milenci z kiosku, Romeo a Julie, Tramvaj do stanice Touha, Kavkazský křídový kruh), poté následovalo angažmá v pražském Činoherním klubu (1965–1974). Byl jedním z jeho zakladatelů a patřil zde k vůdčím osobnostem (režie: např. Stalo se v ZOO, Spravedliví, Na koho to slovo padne, Višňový sad, Strýček Váňa, Revizor, Na dně aj.). Když musel v polovině 70. let odejít z Prahy, vrátil se do Ostravy – tentokrát do Státního divadla v Ostravě, kde působil v letech 1976–1986 jako režisér (režie: např. Sen svatojánské noci, Ženitba, Othello, Leťte, bílé labutě, Cyrano z Bergeracu, Lásky hra osudná, Třináct vůní, Bouře aj.), zároveň režíroval také v ostravském Divadle loutek (čtyři režie – Král jelenem, Zlatovláska, Hrdina chce žít a Johannes Dr. Faust) a v Divadle Petra Bezruče (Parádní pokoj). Později působil souběžně v Divadle E. F. Buriana v Praze (např. Rváč, Večer tříkrálový).

V letech 1986–90 byl režisérem Divadla na Vinohradech (Krysař, Hlasy ptáků aj.). Pohostinsky nastudoval řadu inscenací v dalších divadlech u nás (včetně Národního divadla, kde inscenoval mimo jiné Brechtovu Matku Kuráž a její děti a Gorkého Děti slunce) i v zahraničí (např. v Oslo, Basileji, Záhřebu). Přestože jeho hlavní činností byla vždy divadelní režie, je znám i jako herec (připomeňme např. jeho Raskolnikova ve Zločinu a trestu v Činoherním klubu nebo Arbenina v Maškarádě ve Státním divadle v Ostravě).

Od roku 1990 do roku 2015 byl členem činohry Národního divadla. Do roku 1997 jako režisér (např. vlastní dramatizace Vančurova Pekaře Jana Marhoula, již předtím uvedené v Ostravě, Topolovy hry Sbohem Sokrate, Ionescových Židlí, dramatizace Peroutkova Oblaku a valčíku, Přidalových Sáněk se zvonci, Millerovy Smrti obchodního cestujícího, Shakespearových her Zimní pohádka a Sen noci svatojánské, Ibsenova Peera Gynta, Mášových Podivných ptáků, Sigarevova Černého mléka a dalších). V letech 1997–2015 byl v hereckém úvazku (role: Molvik v Ibsenově Divoké kachně, Gajev v Čechovově Višňovém sadu, James Tyrone v O’Neillově Cestě dlouhým dnem do noci, Vogler v Bergmanově hře Po zkoušce a další).

Hrál řadu rolí v televizi a ve filmech (patřil k protagonistům snímků tzv. nové české vlny). Je nositelem medaile Za zásluhy a vynikající umělecké výsledky (1998), od roku 1995 působil jako ředitel Nadace Charty 77.