Ivan Pinkava
Ivan Pinkava se narodil v Náchodě v České republice v roce 1961. Vystudoval střední grafickou školu, poté vysokou školu FAMU - obor umělecká fotografie v Praze. Je znám především jako autor portrétů, u nichž můžeme často nacházet estetické souvislosti s obdobími evropského manýrismu a baroku. Ve svých portrétech postihuje především hlubinnou nejednoznačnost člověka, který je tímto stavem poznamenán či jím vědomě trpí. Výrazem Pinkavovy výpovědi o situaci člověka vykázaného do tajemství je spirituální, nikoli intelektuální melancholie, tedy melancholie schopná účasti, touhy a naděje.
Brno 2025
Dílna Ivana Pinkavy: Tělo a tvář, obraz naší jedinečnosti
Komu je workshop určený: poučený amatér až poloprofesionál s dlouhodobějším zájmem o fotografii. Dílna bude probíhat v českém jazyce.
Zaměření dílny: Práce s živým modelem (portrét, tvář, tělo, akt), především se zaměřením na práci v interiéru - prostředí vily, kde se bude dílna odehrávat. Doplňkově je možné podle zaměření účastníka se věnovat i nefigurativní výtvarné fotografii v rámci daného prostředí. Dílna bude spočívat vedle fotografické práce účastníků workshopu především v osobní konzultaci prací vytvořených na místě s možností konzultace i starších autorských prací a širší diskuzi o fotografii jako volném umění. Konzultace budou společné, tedy přístupné i ostatním účastníkům dílny s možností aktivního vstupování do těchto konzultací. Během dílny bude možné se seznámit i s autentickými originály vedoucího dílny (Ivan Pinkava). Dílna není zaměřená na živou, dokumentární fotografii.
Počet účastníků max. do 12 lidí
Vybavení účastníků: vlastní digitální fotoaparát plus notebook nebo tablet jako nezbytné vybavení pro společné konzultace. Je možné i fotografování mobilním telefonem, ale konzultace možná opět pouze skrze notebook nebo tablet. Jakákoliv další vlastní technika účastníků (od odrazových desek až po externí flashe atd.) je vítaná, nikoliv nezbytná.
Zajištění ze strany pořadatele: Prostory pro dílnu i pro možné fotografování v interiérech vily, kde se workshop bude odehrávat. Alespoň dva modely (muž, žena) k dispozici pro účastníky dílny na první den alespoň od 15 do 18 hodin a pro následující den od 10 do 13 hodin.
PRŮBĚH DÍLNY
První den, 19.7. 2025
13 hodin: Vzájemné seznámení se, úvod do dílny nad problematikou práce s tělem, ukázky prací vedoucího dílny jako demonstrace možností, jak přemýšlet nad fotografií. Zadání podnětů pro aktivní fotografování účastníků dílny.
15 -18 hodin: Individuální fotografování účastníků dílny s modely, případně sebou navzájem, s možnými vstupy vedoucího dílny, doporučeními, radami atd. Souběžně individuální konzultace prací pro zájemce.
Večeře
19.30 a dále společná konzultace vytvořených prací
Druhý den, 20.7. 2025
10.30 pokračování společných konzultací včerejších výsledků.
Pauza pro oběd dle dohody
Cca 13.30 až 17. Diskuze nad postavením fotografie jako umělecké disciplíny v Čechách i ve světě a fotografa coby umělce, otázkami prodeje a sbírání fotografií, či jiného uplatnění. Případně další konzultace nad vzniklými pracemi ze včerejšího nebo aktuálního dne, případně starších autorských prací.
Program je pouze rámcový a bude flexibilně přizpůsobený potřebám a úrovni účastníků, místním technickým i časovým možnostem atd...
---
Portréty Ivana Pinkavy se velmi vzpírají jakékoli snadné interpretaci. Jsou založené na mnohoznačnosti a jejich intelektuální vícevrstevnost je jednou z jejich určujících kvalit. Bytosti zpodobené na fotografiích v sobě nesou vesměs nadčasový konflikt určité vykořeněnosti. Mohou to být jacísi běženci 20. století. Zjizvené a křehké bytosti, které se dovolávají svatosti. Upomínají nás na konflikty a střety našich skrytých tužeb a ideálů, jsou projekcemi našich denních a nočních zkušeností, jsou bytostmi, které jakoby uměli o vlastním rozhodnutí vstupovat do svého nevědomí, do vlastních temných hlubin, odkud se pak znovuzrozené a očištěné navracejí zpět. Umožňují nám konfrontovat nás s potlačenými vlastnostmi městského člověka - vášní, romantikou, citovou vypjatostí, schopností odevzdání se - a to paradoxně právě jejich zdánlivou vnější nepřítomností v těchto fotografiích. Současně se tyto obrazy-fotografie rafinovaným způsobem dotýkají nejzákladnějších lidských otázek po smyslu bytí. Témata smrti, věčnosti, ztraceného ráje, osudovosti, nahoty bytí atd. zde navazují na velkou tradici evropského výtvarného umění. Zdá se, že naděje, jakoby navenek překrytá skepsí, je pravděpodobně spojujícím tématem většiny autorových fotografií. Přesvědčení, že bytí má svůj vlastní hluboký existenciální smysl. Častá androgynnost fotografovaných bytostí, které jakoby občas již ani nebyly z našeho světa, pak jen poukazuje na jakousi archetypální věčnost nastolených témat. Znepokojivá dualita je zde znervózňujícím momentem, který nám nenabídne jednoduché odpovědi na položené otázky. Jakoby tyto fotografie chtěli být spíše otázkami než odpověďmi, spíše výzvami než návody k našim životům. Fotografie Ivana Pinkavy jsou koncipovány zdánlivě velice jednoduše a snaží se pracovat s minimálním množstvím prostředků. V tomto smyslu bychom je mohli nazvat minimalistickými. Formálně ale využívají všech možností k dosažení dokonalého účinu. Dokonalá kompozice, až Nadarovská práce se světlem a autorem zhotovované brilantní originály založené na veliké bohatosti sytých tónů dávají vzniknout nezaměnitelným originálům, které lze jen těžko reprodukovat, aniž by tím fotografie neztratily mnoho ze své původní krásy. Fotografie Ivana Pinkavy jsou od roku 1988 vystavovány především v Evropě, ale i v USA, a jsou součástí soukromých a veřejných sbírek po celém světě. Pracuje jako fotograf ve svobodném povolání, žije v Praze. Ivan Pinkava je znám jako autor fotografií , u nichž můžeme často nacházet estetické souvislosti s obdobími evropského manýrismu a baroku. Ve svých portrétech postihuje především hlubinnou nejednoznačnost člověka, který je tímto stavem poznamenán či jím vědomě trpí. Výrazem Pinkavovy výpovědi o situaci člověka vykázaného do tajemství je spirituální, nikoli intelektuální melancholie, tedy melancholie schopná účasti, touhy a naděje. Portréty Ivana Pinkavy se velmi vzpírají jakékoli snadné interpretaci. Jsou založené na mnohoznačnosti a jejich intelektuální vícevrstevnost je jednou z jejich určujících kvalit. Bytosti zpodobené na fotografiích v sobě nesou vesměs nadčasový konflikt určité vykořeněnosti. Mohou to být jacísi běženci 20. století. Zjizvené a křehké bytosti, které se dovolávají svatosti. Upomínají nás na konflikty a střety našich skrytých tužeb a ideálů, jsou projekcemi našich denních a nočních zkušeností, jsou bytostmi, které jakoby uměli o vlastním rozhodnutí vstupovat do svého nevědomí, do vlastních temných hlubin, odkud se pak znovuzrozené a očištěné navracejí zpět. Umožňují nám konfrontovat nás s potlačenými vlastnostmi městského člověka - vášní, romantikou, citovou vypjatostí, schopností odevzdání se - a to paradoxně právě jejich zdánlivou vnější nepřítomností v těchto fotografiích. Současně se tyto obrazy-fotografie rafinovaným způsobem dotýkají nejzákladnějších lidských otázek po smyslu bytí. Témata smrti, věčnosti, ztraceného ráje, osudovosti, nahoty bytí atd. zde navazují na velkou tradici evropského výtvarného umění. Zdá se, že naděje, jakoby navenek překrytá skepsí, je pravděpodobně spojujícím tématem většiny autorových fotografií. Přesvědčení, že bytí má svůj vlastní hluboký existenciální smysl. Častá androgynnost fotografovaných bytostí, které jakoby občas již ani nebyly z našeho světa, pak jen poukazuje na jakousi archetypální věčnost nastolených témat. Znepokojivá dualita je zde znervózňujícím momentem, který nám nenabídne jednoduché odpovědi na položené otázky. Jakoby tyto fotografie chtěli být spíše otázkami než odpověďmi, spíše výzvami než návody k našim životům. Fotografie Ivana Pinkavy jsou koncipovány zdánlivě velice jednoduše a snaží se pracovat s minimálním množstvím prostředků. V tomto smyslu bychom je mohli nazvat minimalistickými. Formálně ale využívají všech možností k dosažení dokonalého účinu. Dokonalá kompozice, až Nadarovská práce se světlem a autorem zhotovované brilantní originály založené na veliké bohatosti sytých tónů dávají vzniknout nezaměnitelným originálům, které lze jen těžko reprodukovat, aniž by tím fotografie neztratily mnoho ze své původní krásy. Fotografie Ivana Pinkavy jsou od roku 1988 vystavovány především v Evropě, ale i v USA, a jsou součástí soukromých a veřejných sbírek po celém světě. Pracuje jako fotograf ve svobodném povolání, žije v Praze.
