Zdeněk Bína

Bína 2

Zdeněk Bína je český kytarista, zpěvák, skladatel a fotograf, který se do širšího povědomí dostal především jako frontman skupiny minus123minut, se kterou odehráli řadu koncertů nejen po celé Evropě, ale i v USA. Společně vydali šest alb, získali cenu Anděl v kategorii Objev roku (album Shooba Dooba) a dvakrát byli na tuto cenu nominováni - v kategoriích Rocková deska roku (album Home) a Nejlepší zvuk (album Mom).

Během přesávky, kterou měly Minuty v letech 2009 – 2016, se Zdeněk naplno věnoval svému akustickému projektu. Jeho přirozeným hudebním projevem je improvizace a prolínání různých hudebních stylů - sloulu, jazzu, funku a etnické hudby. Spolu s basistou Janem Urbancem vystoupili v roce 2010 na prestižním jazzovém festivalu 9Gates v Pekingu. V roce 2015 mu vyšlo první sólové album s názvem Bird. Kvůli přesné interpretaci svých hudebních představ se rozhodl nejen pro vlastní skladbu a textování, ale také pro vlastní natočení všech hudebních nástrojů.

V tomto období mu vstoupila do života další tvořivá síla, která se stala stejnou vášní jako hudba. „Nejdříve jsem chtěl jen co nejlépe zachytit život s naší dcerkou Jasmínkou. Poté jsem díky cestování propadl focení života na ulicích – mít foťák pořád u sebe, mít už navždy pozměněný pohled na realitu, na lidi, na světlo a na situace, které se díky tomu všemu vytvářejí.” Právě díky streetovým fotografiím se stal Zdeněk oficiálním ambasadorem firmy Carl Zeiss pro Českou republiku. Nafotil pro ni oficiální kalendář pro rok 2018 a spolupracuje na řadě přednášek a workshopů.

Mezi další Bínovy počiny můžeme zařadit například spolupráci s Janem Hřebejkem na filmu Horem pádem a spolupráci na elektoronickém projektu Mythematica, který byl v roce 2009 oceněn žánrovou cenou Anděl. Pro ČT D složil hudbu k animovanému seriálu No No No!.

Při svých hudebních workshopech provází Zdeněk hudebníky a umělce světem přístupu k vlastní tvorě, vysvětluje, jak na pódiu vnímat sám sebe a posluchače, a co budování tohoto vztahu přináší v praxi. Zároveň se snaží posílit odvahu ke spontánní improvizaci. Ve skladbě pak ukazuje cestu, která často míří mimo klasické harmonické a rytmické postupy, a nabádá k vlastní neprobádané cestě fantazíí.

Během foto workshopů se snaží povzbudit opravdovou vášeň k focení, nutí fotografy a umělce, aby měli fotoaparát pořád při sobě a vysvětluje techniky a postupy při focení streetové, reportážní, portrétní i svatební fotografie. Odhaluje vše k čemu na svých cestách s fotoaparátem došel - co je důležité, co ne a jak při focení komunikovat s lidmi.

Hudba:

https://www.youtube.com/watch?v=NlGH49TE4jk

https://www.youtube.com/watch?v=ddtscHWD2zY

Foto:

www.zdenekbinafoto.cz

https://www.youtube.com/watch?v=j88QZNpZwnQ

ProART Festival 2019

Mikulov 28. - 30. 7.

Hudební a pěvecká dílna

(s textem Michala Horáčka)

 

Masarykova třída -

široká jako Zambezi.

Na našem břehu humus,

na druhém ti, co vítězí.

 

"Přeplavat se to nedá,"

řekne ti každej, kdo si sed

k hracímu automatu

v mikině s logem Grateful Dead.

 

Tak tady žijem.

Jsou prachy? Tak pijem.

Když nejsou, tak taky.

A merčíme vlaky,

jak projíždějí.

 

Z druhýho břehu týpci

jezdí sem čmárat graffiti

na zdi a dveře kaple,

kde se už dlouho nesvítí.

 

Skáčou pak do svých audin,

ještě chtěj stihnout ohňostroj.

Někdo z nich vždycky řekne:

Život, ty vole, to je boj.

 

Tak tady žijem.

Když jde to, tak pijem.

Když nejde, tak taky.

A týdny jak vlaky

jen projíždějí.

 

Ve vietnamským krámu

čteme si časák plnej rad:

Kupte si výplet Wilson

radši než loňskej Babolat.

 

Tišší než tiší ptáci

soumraky těší srdce snem:

Vzlétnout a letět, letět...

přes řeku jménem T.G.M.

 

Tak tady žijem.

Když jde to, tak pijem.

A když ne, tak taky.

A léta jak vlaky

jen projíždějí.

PŘIHLÁŠKY WORKSHOPY ZDE

rozvrh_MIKULOV_proart_3