Barbora Voráčová

undefined

V roce 2011 absolvovala na Difa JAMU v oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika rozhlasovou hrou Vendo inspirovanou životem a dílem básníka a výtvarníka Václava Ryčla. Během studia se výrazněji profilovala na rozhlas, divadlo a autorskou tvorbu. Natáčela rozhlasové dokumenty pro Český rozhlas Olomouc, s nímž spolupracovala také jako autorka (cyklus Životopisy nebo původně divadelní hra převedená do rozhlasové podoby Kabaret Kaldera). Divadlu se věnuje řadu let, jako herečka působila v Divadle v 7 a půl (role – Chimena, Lolita aj.) a od roku 2007 je členkou souboru olomouckého Divadla na cucky, pro které píše, ve kterém občasně hraje, věnuje se propagaci a zastává funkci dramaturgyně. Z oblasti filmové má zkušenosti jako spoluautorka scénáře dvou dokumentů ČT (Vila Primavesi – cyklus Příběhy domů, Život bez značek – cyklus Ta naše povaha česká) a jako asistentka režie při natáčení filmu Pavla Jandourka Kája a Zabi. Roku 2010 se vydala na stáž do norského Osla, kde studovala zajímavou divadelní disciplínu storytelling/vypravěčství a věnuje se jí i nadále po svém návratu. Pořádá kurzy storytellingu v češtině i angličtině (Týden improvizace v Olomouci, dílna ve Veselí nad Moravou, Palackého Univerzita v Olomouci, JAMU) a pracuje také s herci na inscenacích nazkoušených metodou storytellingu (Jsem nebe – Divadlo na cucky, První dáma platí, druhá leze z gatí – Damúza o.s.).

HERECTVÍ - STORYTELLING Searching projekt

Brno 20.7.-26.7.2012

Storytelling neboli vypravěčství, u nás nepříliš známý a málo prozkoumaný, by se mohl zahrnout do pojmu performance. Základ storytellingu tvoří vystoupení před diváky, je možné jej označit za jiný druh divadelní inscenace. Storyteller/vypravěč vystupuje sám za sebe, nehraje tedy žádnou roli, před publikem vypráví příběh on sám jako osobnost. Na příběh má vlastní náhled a názor. Během vypravování se může stávat postavami z příběhu, hrát je, nebo také nemusí, interpretace je zcela na něm a jeho umu, může zpívat, tančit, představovat jednotlivé postavy nebo příběh dovyprávět formou monologu, důležité je jeho vlastní pojetí a způsob ztvárňování. Vypravěč může vystupovat sám nebo ve skupině, je možné storytellingové představení pojmout jako celek, dát mu rámec a podobu inscenace, nebo se může nechat rozdělené na jednotlivé části samostatných příběhů. Základem storytellingu je obraz, který chce vypravěč vyvolat v divákově mysli, je to představa vznikající na místě tomu danému publiku. Vypravěč vytváří atmosféru a svůj příběh ilustruje divadelními prostředky, vymalovává ho před zraky diváků, aby si jej a emoce s ním spojené mohli odnést při odchodu ze sálu.

V kurzu herectví – storytellingu bude každý účastník pracovat na svém vlastním příběhu. Pomocí her a různorodých cvičení ve dvojicích i ve skupině si každý vyzkouší příběh zkoumat, ohledávat, pojmenovat si jeho základní principy a vyprávět ho pomocí své vlastní přirozenosti a autenticity v rovnováze s hereckými prostředky. Dílna je návratem k tomu nejzákladnějšímu, k příběhům.