Adam Georgiev

Český básník a prozaik se narodil 4. července 1980 v Praze. Je známý především jako autor homosexuálních próz.

Za knihu Básník Trýzeň Kat (2007), sbírku veršů z let 1997-2007, získal dvě nominace na Knihu roku 2007 v odborné anketě Lidových novin, a to od Evy Kantůrkové („Zaujala mě vzdorovitost textů zpěčující se obecně oblíbené a ne pouze literární atmosféře spokojené usmolenosti.“) a Mariusze Szczygiela („Metafyzika a duchovnost, jež jsem po smrti Ladislava Klímy nečekal.“) Alexej Mikulášek v Haló novinách o knize napsal, že „patří k tomu nejlepšímu, co dal uplynulý rok české literatuře“.

Jako prozaik se etabloval třemi knihami známými jako „homosexuální trilogie“: Planeta samých chlapců (2008), Bulvár slunce (2009) a Zabij mě, Eliso (2009). Úryvky z Bulváru slunce jsou zařazeny v antologiích nakladatelství Dybbuk Kniha o čuráku a Kniha o mrdání (obě 2009).

Úspěšný je Georgiev v Polsku, kde ho vydává levicově zaměřené nakladatelství Krytyka Polityczna. Na Jagellonské univerzitě v Krakově vznikla diplomová práce o jeho tvorbě (2010). Mariusz Szczygiel napsal v knize Udělej si ráj, že „Georgievovy knihy jsou knihami o hodnotách“.

V pozdějších prózách se Georgiev posunul od svébytné generační výpovědi k dílům obsahově i stylisticky izolovaným. Jednak jsou to fiktivní dopisy Paula Verlaina Arthuru Rimbaudovi v knize Arthure, ty děvko umění (2010), k nimž napsala předmluvu režisérka Agnieszka Holland a o nichž deník Právo napsal, že jsou „svědectvím vášně těla i literární tvorby“, a především temná kontroverzní novela o zlu ve jménu lásky Třepetavý zvuk ptačích křídel (2011) pojednávající o vztahu vojáka a mladého chlapce.

V roce 2012 vyvolala zájem médií skutečnost, že Holland odstoupila od původního slibu pokřtít jeho kontroverzní sociálně-kritickou prózu Večeře u spisovatelky odvíjející se na pozadí vztahu mladého spisovatele a zralé spisovatelky.

Rozhovor Adama Georgieva pro deník Právo si můžete přečíst ZDE

ProART Festival

PRAHA 28. 7. - 4. 8. 2013

Sylabus kurzu tvůrčího psaní

Úkol nultý (před zahájením kurzu): připravit si oblíbenou ukázku z tvorby libovolného autora, na níž bude frekventant demonstrovat své literární cítění a zaměření a na níž zhodnotí (nikoliv jako čtenář, ale jako autor), co se mu na ukázce líbí a čeho spisovatel podle jeho mínění dosáhl.

Den první: „Psaní se nedá naučit.“ (Arnošt Lustig) – co můžeme a nemůžeme čekat od kurzu, proces oprošťování se od „školního nánosu slohových prací“ – psaní „jako že píšu“ a opravdové psaní, cesta k autenticitě písemného projevu jako základnímu předpokladu psaní, práce s připravenými ukázkami – schopnost nahlédnout text a autorsky ho prohlédnout

Úkol první: připravit si ukázku z vlastní tvorby či krátký text do druhého dne napsat

Den druhý: „V soustředění na podstatu textu nehrají jednotlivá slova žádnou roli.“ (Eva Kantůrková) – vnitřní atmosféra textu, poetický opar, spodní proud textu, skrytý obsah i forma, práce s vlastními ukázkami – jakou mají atmosféru? co je za slovy?

Úkol druhý: vlastní ukázku představenou druhého dne cizelovat, zkrátit, minimalizovat, vybrousit

Den třetí: „Fragment vypovídá o celku mnohem víc než celek sám“ (Geo Milev) – rozbití zažité formy, nelineární postupy, literární fragmentárnost, literární minimalismus, balast a ukecanost, literatura jako broušení diamantu, práce s cizelovanými ukázkami

Úkol třetí: pod dojmem třetího dne napsat zcela nový text

Den čtvrtý: „Umělec by měl podat svědectví o sobě a o době.“ (Oldřich Kulhánek) – poslání umělce, mravní rozměr literatury, spisovatel jako svědomí národa, současný autor o současném světě pro současného čtenáře, tempo doby jako tempo textu, nakolik nové texty frekventantů odrážejí dobu?

Úkol čtvrtý: napsat velmi osobní dopis (komukoliv)

Den pátý: „Umělecká tvorba je sublimací libida.“ (Jan Švankmajer) - emocionalita v textu, sexualita v textu, balanc mezi silným prožitkem a kýčem, schopnost jít na dno, schopnost se v textu svléknout, odhalování pravdy o sobě, autorská upřímnost, čtení dopisu jako na jevišti před auditoriem (příprava na závěrečné veřejné čtení)

Úkol pátý: připravit se na autorskou a lidskou sebeobhajobu (obhajoba dopisu)

Den šestý: „Literatura je projevem individualismu.“ (Václav Černý) – autorská osobnost, literární ego, psaní o sobě, bytí spisovatelem, spisovatel navzdory době a nepřátelům, ostatní frekventanti budou vždy na jednoho útočit na základě jeho dopisu (literárně-kriticky i osobně) a on se bude obhajovat, příprava na odmítání nakladatelů a kritiky, jak nepovolit, interpretační příprava na veřejné čtení

Úkol šestý: samostatná příprava na veřejné čtení

Den sedmý: „Není herec-role, ale herec-člověk.“ (Jerzy Grotowski) - veřejné čtení v divadelním prostoru, spisovatel jako interpret a performer

© Adam Georgiev, 2013