SINFONIETTA100
Taneční oslava 100. výročí Janáčkovy ikonické skladby
Choreografie: Martin Dvořák
Hudba: Leoš Janáček a Patrik Kee
Světla: Michal Sklenář
Tančí: ProART Company - Jan Březina, Martin Dvořák, Daniela Hanelová, Amálie Malinová, Kristýna Vébr a Lukáš Zahy - (Hraje: Patrik Kee)
Představení trvá 50 minut bez pauzy.
Uvedení 2026:
20. a 21. 4. 19:30 BRNO, Vodojemy na Žlutém kopci
15. a 16. 6. 19:30 BRNO, Vodojemy na Žlutém kopci
12. 9. 19:30 PRAHA, Gabriel Loci
20. 9. 19:30 PRAHA, divadlo Ponec
26. 9. 20:00 MORAVSKÝ KRUMLOV, Zámecká kaple (v rámci ProART Festivalu 2026)
30. 11. 19:30 BRNO, Vodojemy na Žlutém kopci
2027:
6. nebo 13. 4. PRAHA, divadlo Ponec
Současná hudební a taneční adaptace ikonické skladby Leoše Janáčka, která vznikla před 100 lety. „ A tu jednou zřel jsem město v zázračné přeměně. Nad městem vykouzlena zář svobody, znovuzrození. A třesk vítězných trubek, noční stíny a dech zelené hory a vidění jistého rozmachu a velikosti rodil se v mé Sinfoniettě tohoto poznání z mého města Brna,“ to jsou slova skladatele Leoše Janáčka.
Martin Dvořák jako choreograf přistupuje ke skladbě jako k tanečnímu obrazu dnešní doby, ve které všichni žijeme. Katarze Janáčkovy hudby tu stojí jako záchranný maják a protipól k současné společenské situaci plné chaosu, manipulací, lží, hrubosti a bezohlednosti. Jedinou možnou cestou z marasmu rozpolcené doby je otevřít se dialogu, empatii, vlastní citlivosti a samotnému umění, které vychází z umělcovy duše. Hudebník a vokalista Patrik Kee k pěti Janáčkovým hudebním větám připojuje další čtyři jako vlastní reflexi a hudební most do současnosti, ve které se šestice tanečníků odvažuje zasáhnout emoce pouhé stovky diváků v hledišti exkluzivního prostoru Vodojemů na Žlutém kopci.
Sinfonietta vznikla v roce 1926 v atmosféře příprav na sedmý Všesokolský slet. Především jako jakési autorovo díkůvzdání za první léta života v samostatném Československu. Leoš Janáček ale nakonec partituru věnoval vojákům, oficiálně - celé československé branné moci. A ještě jedna oslava je v nich zakódována. Oslava Brna.
Fanfáry, které tvoří první větu, byly dlouho považovány za velmi atypické a značně moderní. V současnosti získaly zásluhou své poměrně časté protokolární funkce na Pražském hradě nádech jakési oficióznosti. Pro někoho mohou představovat i určité politikum. To ovšem nikdy nebylo Janáčkovým cílem. Inspirací mu byli ranní vojenské fanfáry, ne příliš čistě zahrané, které slyšel při jedné ze svých četných cest do Písku. Tam navštěvoval rodinu Štösslovu, zvláště pak svou múzu Kamilu. Určitá razance vojenských fanfár je z této zajímavé partitury skutečně cítit. Posluchačům Sinfonietty mohou skutečně připadat jakoby falešné, ale to byl právě skladatelův záměr.
Z toho důvodu není snadné Sinfoniettu uvádět, neboť žádné orchestry se nemohou pochlubit takovým počtem hráčů na žesťové nástroje. Lesní rohy, trubky, pozouny, trombony a tuby… Takže pokaždé potřebují výpomoc. A navíc to musí být znamenití hráči. Celé fanfáry se potom objevují ve stejném rozsahu jako v první větě i na konci závěrečné páté věty. Zde se k nim ovšem opět připojí i zbytek orchestru. Fanfáry z Janáčkovy Sinfonietty jsou vskutku strhující. I po tolika letech znějí stále moderně.
Recenze:
"Choreografie graduje v emotivním finále. S blížícím se závěrem se rytmus zrychluje, změny jsou překotnější, až nakonec kráčející tanečníci klesají postupně k zemi. Tady bychom mohli najít paralelu k závěru slavné Kyliánovy interpretace této skladby.
ProART Company tak ani po dvaceti letech neztrácí dech. Martin Dvořák vytvořil dílo, které není jen oslavou Brna či Janáčka, ale snaží se emotivně zasáhnout diváka vycizelovanou a technicky precizní taneční formou. Rozvíjí svůj osobitý styl, který více než dvacet let buduje bez ohledu na módní vlny. V hlubinách Žlutého kopce se mu podařilo skrze reinterpretaci klasiky vyvolat dialog mezi minulostí a dneškem. A ten je vždy třeba." Dita Dvořáková, Taneční zóna
https://www.tanecnizona.cz/aktuality/2026/proart-company-sinfonietta-100/
"Celou kompozici završuje triumfální Janáčkova oslavná pátá věta, ve které se vrací počáteční fanfáry a přichází silná očistná katarze. Navrací se i jednotlivé pohybové motivy, spojují se v unisono. Tanečníci se rozbíhají, točí se, víří až nakonec běží pozpátku, postupně padají na zem a jen zvolna vztyčují své paže v prosebném a očistném gestu jako volání po jiném, lepším světě.
Martin Dvořák vytvořil spolu se svými vzácně souznějícími tanečníky, kteří dokázali naplnit jeho představy, a často se jistě i vlastním originálním tvůrčím způsobem podíleli na vytváření choreografického textu, silnou sondu do stavu dnešní společnosti, která vnitřně odumírá na nedostatek empatie a tolerance. Jedinou možnou cestou, jak vyjít z marasmu rozpolcené doby je otevřít se dialogu, empatii a nastavit svá srdce vlastní citlivosti a emocionalitě, kterou překypuje právě Janáčkova hudba." Ivana Kloubková, Taneční aktuality
Projekt vznikl finanční podpory: MK ČR, SFK, st. m. Brno, hl. m. Praha, Praha 3, Nadace Život umělce, Nadace Leoše Janáčka
Koná se v rámci VodojeMyArt a cyklu Mezi bytím a bytostí
Ve spolupráci: TIC Brno a Vodojemy Žlutý kopec
