IX. ProART Festival na vlně snu, skutečnosti a fantazie

Ohlédnutí za uplynulým ročníkem mezinárodního multižánrového workshop festivalu

Již podeváté patřil přelom července a srpna ve dvou největších českých městech Mezinárodnímu Workshop Festivalu ProART. V rámci letošního ročníku s ústředním tématem Sen – Skutečnost - Fantazie proběhly v Brně (20. - 29. července) a v Praze (29. července – 5. srpna) umělecké ateliéry pro laickou i odbornou veřejnost. Festival letos přivítal 26 pedagogů ze 14 zemí světa a v rámci večerního programu bylo uvedeno rekordních 20 představení.

Historie ProART Festivalu se píše již od roku 2004, kdy se měl pod názvem Tanec Terezín uskutečnit v prostorách bývalého koncentračního tábora - v kolonii současného umění MECCA – jeho první ročník. Naneštěstí byl z technických důvodů „přenesen“ a zrealizován v Praze a z Terezína si odnesl pouze svou myšlenku o přibližování a propojování umění, umělců a lidí. Za celou devítiletou historii vyučovalo na festivalu více než 70 pedagogů z celého světa, uskutečnilo se na desítky představení večerního programu. Téma letošního ročníku ProART Festivalu vyzývalo aktivní i pasivní účastníky k přemítání nad propastí snu, reality a fantazie. Podle slov uměleckého ředitele festivalu Martina Dvořáka jde o bezednou studnici inspirací, konfliktů a tvůrčího pohnutí, směřujícímu ke každému z nás - divákům. „Kdo z velkých umělců nevytvořil alespoň jedno své dílo, které by nepramenilo z rozporu mezi snem a skutečností? Fantazie je tvůrčí energií, hnací silou každého umělce. Proto se na první okamžik může zdát, že je volba těchto témat banální a všeobsažná. Naší tendencí však bylo po zkušenosti z předchozích let vyzdvihnout práce, které vychází z „ryze uměleckých“ pohnutek a puzení, potřeb tvořit, sdělovat emoce a pocity.“

Festival, jenž se postupem let vypracoval v největší tuzemský workshop festival a současně v největší jihomoravskou přehlídku současného tance a tanečního divadla, tradičně i letos nabídl kurzy současného tance, zpěvu, herectví, fotografie a dalších uměleckých žánrů. V Brně se uskutečnily opět ve zkušebnách Baletu Národního divadla a v Městském divadle Brno, v Praze opět nově (!) ve zkušebnách Státní opery Národního divadla. Mezi novinky se řadily kurzy klavíru s Richardem Pohlem, kreativní psaní s Josefem Formánkem a outdoorový projekt Věry Ondrašíkové. Novým pokusem ve workshopové nabídce byly také jednodenní taneční kurzy pod vedením tanečníků hostující Liat Dror Nir Ben Gal Company z Izraele a relaxační cvičení Lenky Růžičkové, stejně jako herecká metoda storytelling s Barborou Voráčovou. Mezi nové festivalové tváře se zařadili mj. Karolina Kroczak z Polska (s výukou contemporary floorwork a modern release), z Česka Barbora Kohoutková (balet), Milan Odstrčil (contemporary modern a repertoár) a Leona Qaša Kvasnicová (modern, streetfunk) nebo Sunbee Han (partnering a improvizace) reprezentující Koreu.

Letošní ProART workshopy navštívily necelé dvě stovky aktivních účastníků (107 studentů v Brně a 89 v Praze). Předobrazem celému festivalovému projektu stojí slavný rakouský festival ve Vídni - ImPulsTanz, který právě na bázi denních workshopů a večerních představení píše svou historii již 29. rokem, tedy o dvacet déle než ProART. S dvěma rozdíly – Impulstanz je profilován pouze jako taneční festival (největší na světě) a má více než několikanásobně větší rozpočet. V letošním roce se tu konalo přes 200 workshopů a 111 večerních představení po dobu 5 týdnů, ProART uskutečnil necelou pětinu (38 workshopů + 20 představení) během 17 dnů.

V rámci večerního programu bylo letos uvedeno rekordních 20 představení, která se odehrála jak na klasických divadelních scénách - v divadle Bolka Polívky v Brně či v nezávislém a „undergroundovém“ multikulturním centru Stadion na brněnské Kounicově ulici, respektive Kabinetu Múz a v Praze nově (!) v experimentálním prostoru NoD, který svou atmosférou perfektně zapadal do neformálního, syrového a přesto kvalitou vysokého a přátelského ambiente festivalových aktivit. Jádro doprovodných večerů tvořily již tradičně improvizační jam sessions zahraničních tanečníků a lektorů festivalu, gala pedagogů či gala studentů, na kterých účastníci ateliérů představili výsledky své týdenní práce. V rámci závěrečných večerů brněnské i pražské části byly představeny výsledky - tzv. searching (hledacích) projektů Erana Gisina (tanec) a Barbory Voráčové (storytelling) v Brně, resp. Maury Morales a Michio Woirgardt (tanec + živá hudba), Peter Strenáčik (zpěv) a Štěpána Pácla (herectví) v Praze. Právě tyto projekty jsou unikátní svou snahou výsledky studentské práce vzájemně propojovat a navázat dialog mezi odlišně orientovanými umělci. Večerní program byl letos nejbohatší, co se zahraničních hostů týče. Během festivalového maratonu jsme tak mohli shlédnout hosty z Polska, Maďarska, Rakouska, Slovenska, Portugalska, Izraele, Finska, Řecka, Ukrajiny, Anglie, Turecka či Německa. Na tomto místě je třeba jmenovat alespoň pár z nich – Liat Dror Nir ben Gal Dance Company z Izraele, Zawirowania Dance Theatre z Polska, Companhia de Dansa de Almada z Portugalska či La Verita Dance Company z Řecka. Jako sólové vystoupení nelze opomenout unikátní číslo Ziyi Azaziho z Turecka inspirované súfijskými tanci.

Stalo se již zvykem, že v čase festivalu představuje jednu ze svých premiér i domácí ProART Company, která letos přizvala ke spolupráci choreografa Isiru Makuloluwe ze Srí Lanky. Ten vytvořil choreografii-duet pod názvem „1951“ na hudbu českého skladatele Miloslava Ištvána s odkazem na literární předlohu Jana Nerudy – povídku U tří lilií. Tento kus bude součástí celovečerní podzimní premiéry ProART Company „String Quartets“ s hudbou Leoše Janáčka a Miloslava Ištvána.

Na závěr je opět nutné připomenout, že přes sestupné tendence ve financování nezávislé kultury se organizátorům znovu podařilo vyprodukovat festival, který si udržuje vlastní tvář, přesvědčení, filozofii a snahu o budování tradice. Festival s více než miliónovým rozpočtem je pouze z poloviny soběstačný a bez grantové podpory či bohatých sponzorů nemá nárok přežít. Přes veškeré snahy festival „poevropštit“ je i nadále závislý pouze na tuzemských zdrojích. Oproti minulým ročníkům se podařilo zastavit pozvolný odliv studentů (výnosy z kurzovného vzrostly), návštěvnost v divadlech byla nadprůměrná a oproti loňsku výrazně vyšší. Paradoxně výnosy ze vstupného poklesly a to zejména v Praze. Ačkoliv bylo pražské hlediště permanentně zaplněno a sedělo se i na zemi a schodech, valná většina diváků byli festivaloví účastníci, kteří mají vždy určitý počet vstupenek do divadel k workshopům zdarma.

Příští rok čeká ProART již jubilejní 10. ProART Festival, tentokrát s tématem: Linie – Kruh – Čas – Věčnost.

"Náměty, jež se zabývají proměnou a stavem v prostoru či čase. Záměrem je nabídnout platformu tvůrcům a dílům, jež směřují do světů relativity, nadčasovosti, vědy, tvaru či geometrie. Linie a kruh jsou jako vizuální formy základem pro celé naše estetické vnímání, zároveň jsou symbolem času a nekonečnosti. Čas je ve své umělecké podstatě problémem i řešením současně. Relativitu času zpochybňuje a dokazuje každé umělecké dílo svým pouhým vznikem a následným bytím. Prý jen ta největší díla odolají hlodání času, přesto však existují velká díla, která zůstala časem zapomenuta. Kdo rozhoduje o jejich hodnotě a významu pro jedince a společnost? Je to čas nebo člověk? Kdo či co má právo na věčnost, existuje tento stav, je možné ho umělecky zachytit? Na tyto a další otázky bez odpovědi se budeme ptát účastníků jubilejního ProART Festivalu v roce 2013." MD