Festival 2006 Bilance

Měsíc srpen se stal pro nás již po třetí obdobím bilancování a hodnocení naší více jak půlroční intenzivní festivalové práce. A že je co hodnotit. 3. ročník Festivalu ProART 2006 dokazuje, že jsme nešlápli vedle, že na český letní festivalový a vůbec kulturní "trh" přinášíme věc smysluplnou a hodnotnou. Brno i Praha poslední dva červencové týdny hostily opět zajímavou akci, hlásící se nadále k myšlence Tance Terezín, vzniknuvší v lednu 2004 právě na místě lidského utrpení za II. světové války. Boření mezilidských bariér, propojování uměleckých forem a osvěta umění pro mladé jsou stále elementy, které nás ženou kupředu a dávají sílu vytrvat.

Brno (14. - 21. 7. 2006)

Brněnský týden se nesl ve znamení novinek. Přivítali jsme řadu nových pedagogů ze zahraničí a rozšířily pole působnosti na Starou Radnici v objevné spolupráci s Brněnským kulturním centrem, zahájené bezkonkurenční taneční tiskovou konferencí.

Přesto se hlavní workshopová část odehrávala ve zkušebnách baletu Národního divadla, kterému patří náš neskonalý dík. Balet zde vyučoval v americkém stylu Erik Wagner, Američan, ovlivněný spoluprací s Mauricem Béjartem a nynějším šéfem Baletu Bern Stijnem Celisem, kde je Erikovo současné působiště. Rovněž ze Švýcarska k nám zavítal Kubánec Lazaro Godoy, který ve svých lekcích moderního tance doslova strhl svou energií své studenty i diváky v divadle. Pedagožka podobného ražení a miláček studentů, Lenka Vágnerová, vyučovala s obrovským nasazením contemporary dance. Ze Slovenska zavítala křehká, skromná a precizní Katarina Vlniešková v klasické taneční disciplině - moderně Josého Limona. Novými žánry festivalové nabídky se staly pantomima Míšy Dolákové a kontroverzní, hluboké a psychicky náročné butoh Paula Ibey z Irska. Dohromady se odučilo na baletních sálech 70 lekcí pro více jak osmdesát studentů.

Novým působištěm nám byly sály Staré Radnice. Původní záměr uměleckých galerií pro laickou veřejnost se díky malé informovanosti návštěvníků a nízké, nevzájemné spolupráci ?přísedících radničních průvodkyň? smrskl pouze na milé malé komorní ateliéry New Dance, herectví, popu a opery pro pár přihlášených šťastlivců. Ale nezapomenutelná atmosféra Freskového sálu (herectví), Křišťálového sálu (New Dance), roubeného mezipatra (opera) a radniční věže (pop) se navždy zapsaly do vzpomínek návštěvníků, žáků i vyučujících - velkolepé operní pěvkyně Kateřiny Beranové, talentované herečky Hadivadla Kamily Kalousové, muzikálové celebrity Radky Fišarové a všestranného tančícího, vyučujícího, choreografujícího, telefonujícího nezlomného uměleckého ředitele Martina Dvořáka. Jeho druhá řídící výkonná polovička Alena Pajasová ležela bohužel tou dobou v Úrazové nemocnici se zamotanými střevy, něco málo nervy a nezlomnou vírou v úspěch a uzdravení, odpojena od svého mobilu, počítače a festivalového kolotoče. Přesto se dění na radnici, doplněné rovněž o tanečně-erotickou výstavu Romana Sejkota, zapíše k nejnezapomenutelnějším zážitkům brněnského kulturního léta. Sejkotův závěrečný jednodenní fotoworkshop vzbudil obrovský zájem veřejnosti a počtem 11 studentů dopomohl k rekordní hranici festivalových účastníků na konečný počet 103.

Divadlo v 7 a půl se již tradičně postaralo svou atmosférou o večerní upocené a šťastné úsměvy diváků i účinkujících. První večer patřil domácím ?půlosmáckým? Jarinovi s Pipinem, nedělní večer pedagogů se postaral o rekordní návštěvnost 110 diváků s kapacitou divadla 80. Premiéra hostující Lenky Kolářové za doprovodu Vaška Zahradníka probudila emoce a pročistila slzné kanálky. Pak následovala smršť uměleckých perliček - Erika Wagnera, Lenky Vágnerové, Míšy Dolákové, Lazara Godoye a Martina Dvořáka se závěrečným vyvrcholením Paula Ibey a jeho nezapomenutelném sólu Khlysty. Pondělní večer na nádvoří Radnice se nesl v duchu změny představení - místo Kdopak by se bál? se hrálo Kdo se bojí? bez hlavní "hospitalizované" představitelky diváci měli možnost vidět, jak se tvoří představení ze dne na den a přesto může dávat smysl. Euforii dovršila zpívající Radka Fišarová a Beethoven festivalu Thomas Putensen se svým nerozbitným klavírem, nahánějícím strach všem pracovníkům Radnice. Úterní taneční improvizace opět nafoukla Divadlo v 7 a půl se stovkou diváků, nadšeně aplaudujícím upocené plejádě mezinárodních tanečních hvězd v čele se zpívající Radkou a hrajícím Thomasem. Česko-německá spolupráce má prostě něco do sebe. Ve středu pokřtila divadlo svým uměním a uměním svých tří žáků brněnská rodačka a mezinárodní operní perla Kateřina Beranová. Tento večer se stal nečekaným hitem a dal vyniknout nejen umění Katky, ale i jejím potenciálním nástupcům - nevidomému romantikovi Petrovi a dvěma kouzelným Rakušankám Veronice a Marii. Čtvrteční večer ukázal výsledky ProARTprojektování. Precizně vyložené principy New Dance prakticky předvedla pětice tanečnic, následoval ateliér herectví, nápaditý searching projekt s pokaženou videoprojekcí Martina Vraného a jeho svěřenkyň a vyčerpávající praktická výstava Sejkotova fotoworkshopu. Večer, končící o půlnoci, svou tříhodinovou délkou obdaroval a dorazil všechny milovníky ProART umění. V pátek jsme se loučili dojemně v přeplněném divadle, rozdávali adresy a telefonní čísla, zasypáni nádherou kytic z Agro Brno-Tuřany a.s., jež se o velkolepost festivalových večerů staralo po celý týden. Všichni si s dojetím vydechli a rozplynuli do svých domovů, jen výkonně umělecký multifunkční ředitel se svou pedagogickou suitou se nadechl a rozjel dobývat Prahu. Adiéu Brno, see you soon!