ProART ProART


Pravidelné lekce tance najdete v sekci Kurzy. V kalendáři se nezobrazují.

Básníci města

vila-5276Foto: Kuba Jíra

Pocta umlčeným géniům Brna

Nadžánrový dvoudílný projekt divadla, hudby a tance jako Hommage českým umělcům s tragickým osudem - skladatelce Vítězslavě Kaprálové (1915-1940) a básníku Ivanu Blatnému (1919-1990).

Autor, choreografie, režie: Martin Dvořák

Hudba: Vítězslava Kaprálová, Omar Rojas Ruiz, František Chaloupka, Pavel Blatný

Kostýmy: Jindra Rychlá

Účinkují: Irene Bauer, Kamila Valůšková, Martin Dvořák, Kostiantyn Tyshko (klavír)

BRNO: 20. + 21. 7. / 14. + 15. 9. 2015 od 20 hod. Vila Tugendhat

PRAHA: 28. 7. 2015 od 20 hod. Teatro NoD

Reprízy 2015

1. 12. / LIBEREC, Lázně - součást SPACES / "BLATNÝ" - verze Nairobi

20. 11. / BRNO, HaDivadlo - součást SPACES / "BLATNÝ" - verze Nairobi

19. 9. 2015 / NAIROBI, Kenia / "BLATNÝ" - Storymoja Festival 2015

http://storymojafestival.com/

Reprízy 2016

15. 2. / Brno, Vila Tugendhat - BLATNÝ - v rámci Setkání ve skleněném pokoji

29. 1. / Oxford House Londýn, UK - Vitka + Blatný + JAN

Ve spolupráci s Muzem města Brna a Vilou Tugendhat

Pod záštitou The Kapralová Society

Za finanční podpory statutárního města Brna a Státního fondu kultury

Netradiční multižánrový projekt reaguje na životní jubilea dvou umělců, jejichž život a dílo byly přervány dobou 20. století a jejími okolnostmi. 100. výročí narození - 75. výročí smrti Vítky Kaprálové a 25. výročí smrti Ivana Blatného. Oba pocházeli z Brna z rodin s kulturními kořeny. Brněnská architektonická pýcha - Vila Tugendhat, jež vznikala v dobách jejich dětství a pamatuje obrazně i doslovně vrcholy jejich mladistvých úspěchů, je dějištěm premiéry projektu v koprodukci ProART a Muzea města Brna.

Projekt si nedává za cíl pouze interpretovat stávající díla obou umělců, ale naopak na ně reagovat a iniciovat dnešní umělce k další tvorbě v již zmíněných uměleckých sférách s odkazem na díla obou autorů - skladatelky a dirigentky Kaprálové a básníka Blatného. V projektu pro 1 herečku, 2 tanečníky, 1 hudebníka a 2 skladatele stáli jako výchozí body tvůrčího procesu klavírní tvorba Kaprálové a Blatného dílo. Přesto jde především o vzájemné vlivy a inspirace žijících umělců na vlastní současnou tvorbu, vycházející z děl Kaprálové a Blatného.

První část "Blatný" pracuje v první linii s textem - samotných básní Blatného, prózou či esejemi, tedy mluveným slovem jako prostředkem sdílení emocí, pocitů, evokace obrazů. Pomyslný tvůrčí kruh tvoří tři složky - slovo - hudba - pohyb - a jejich vzájemné inspirace. Jak pohyb reaguje na text, jak hudba reaguje na pohyb či text. Tvůrčí proces využíval improvizace pohybu na text a obráceně. Hudební složka je zastoupena v menší části kompozicemi básníkova bratrance skladatele Pavla Blatného, který shodou náhod již "zhudebnil knihu" Jiřího Muchy Podivné lásky. Jedná se tu o další pojítko mezi dvěma částmi, možná náhodné, ale zcela zjevné. Skladatel František Chaloupka kompozičně pracoval s texty Ivana Blatného. Tanečníci pohybově vycházejí z textu a až následně zasazují pohyb do hudby či pouze "vedle ní". Kus o Blatném má několik částí, které chronologicky nepopisují život básníka, ale spíše vytvářejí nové umělecké výpovědi k tomuto tématu. Jde o nový inscenační přístup s cílem multižánrovosti a uměleckého dialogu. Snahou je pokusit se aplikovat tvůrčí postupy jednotlivých uměleckých odvětví (divadlo, tanec, hudba, kompozice) do odlišné žánrové sféry. Navzájem poznávat a inspirovat. To je hlavní myšlenka a tvůrčí filozofie ProART a proto si v roce 2015, 10 let od vzniku ProART Company, vybíráme opět téma s multižánrovým přesahem.

"Umění není žádný doplněk života, nejsou to poznámky na jeho okraj. Obejde se bez starosti o svou úlohu. Je prostě zde, skutečnost rovnocenná životu, nepochopitelné jako on, obklopené stejnými temnotami, a přináší nám okamžiky uvolnění i tehdy, když se nesnaží v bezbřehém moři tmy a nevysvětlitelnosti rozsvěcovat světla tzv. jistot."


Tvůrčí proces části "Vitka" sestává především z výběru hudby samotné skladatelky. V centru stojí především komorní skladby pro klavír - Dubnová preludia, Pět skladeb pro klavír. Současný skladatel Omar Rojas Ruiz vytvořil z inspirace těmito díly samotnou skladbu, novou kompozici. Kniha Jiřího Muchy Podivné lásky je zdrojem inspirace k napsání krátkých dramatických epizod ze života Kaprálové v interpretaci herečky. Tři aktéři reflektují nejen samotnou hudbu, ale i text, který volně plyne v tichu i přes hudbu. Cílem je prolínání všech tři inspiračních proudů: hudby - textu - pohybu, tance, výrazu interpretů.

Scénický tvar nesleduje životní osud Kaprálové, ale pocity z něj, emoce hudby a její vliv na novou kompozici skladatele Omara Ruize, stejně jako textovou kompozici autora projektu, choreografa a režiséra Martina Dvořáka. Ve finále jde i o dramatickou linii zastupovanou hercem a individuální tvůrčí choreografický potenciál tanečníků. Jde o jakési propojení kruhu odlišných uměleckých disciplín, které na sebe musí vzájemně reagovat a komunikovat.

"Nezbývá než nacházet dobro s otevřenýma očima a zlem se zocelovat; být vděčen za krásu, která nás obklopuje, i za bolest... "

V Kaprálové a Blatném nachází nejen město Brno, ale i celá národní kulturní obec dva geniální umělce, jejichž tvorba stojí neprávem ve stínu jiných "prominentů". Dejme příležitost zaostřit kulturní objektiv právě na tyto dva stínové velikány národní kultury i jinou, než-li jen koncertní či literární formou.

Central and Eastern European London Review

Rozhovor MD Opera Plus

Reportáž ČT 1

Video BLATNÝ

Reportáž z Festivalu Storymoja v Nairobi

http://www.oxfordhouse.org.uk/

INTERVIEW Martin Dvořák for Oxford House

Review LONDON

"...čistota umění, bez kapky komerce."

"Moje prožitky z představení byly tak silné, že je pro mě velice těžké je sdílet s ostatními, kteří představení neviděli. Díla obou autorů jsem v podstatě znala jen ze školních lavic, nebo článek, který jsem někdy přečetla. A tak mě uchvátilo, jak jste dokázali vyjádřit emoce – z hudby i tance čišela energie a něžnost, … tápání … touha… Obzvlášt u druhé části (Vitka) jsem byla naprosto ponořena a chápala, jak byla Vitka plná lásky a jak to vše uvnitř vnášela do hudby a tu plnost jejího života…. Musím přiznat, že jsem musela emoce pustit pryč a vybrečet vše… Jsem plná ještě dnes. Opravdu nádherně pojato. A nedaří se mi to ani takto vyjádřit. Jen jsem prostě musela dát vám vědět."

"... A v tom všechny ty myšlenky, naškrábané na koleni na cáry papíru v pozdních nočních hodinách i zachycené úhledným písmem za deskou stolu do zápisníku s krásnou vazbou za denního světla, všechny ty myšlenky dostaly novou formu. Někdo je rozpohyboval. Vdechl jim život, vytáhl je ze šuplíku a hlubin duše rovnou na jeviště a nechal mě se do nich znovu ponořit - s odstupem. Z povzdálí. Jako nečinný pozorovatel, který toho má s děním před jeho očima přece mnohé co do činění. Těžko se o tom píše a mluvit se o tom už vůbec nedá. Jako bych dnes skrze druhého potkala vnitřek sebe samé. Silný zážitek. Děkuji." B. B.

"A dancer. A maestro, really. His name is Martin Dvorák, and he’s from the Czech republic. His performance was a dance interpretation on a schizophrenic poet Ivan Blatný. The way he moved, using the available space and even a table… I can only hope to move that gracefully in my sleep. His performance added that ka-something extra to the Dance and Storytelling Koroga. None of us wanted it to end, but it had to. The applause to the deafening, and there were even calls for encores." Maureen Wakarindi, Storymoja Festival Více ZDE

"K nesporným vrcholům letošního ročníku kulturního festivalu Storymoja patřilo vystoupení českého tanečníka Martina Dvořáka, jehož taneční zobrazení básnického díla českého exilového básníka Ivana Blatného očarovalo zcela zaplněný hlavní stan (Magical Tent). Diváci, přestože nemohli rozumět textu básní, doslova se zatajeným dechem sledovali pestré a nápadité taneční kreace vystihující duševní boj autora básní. Vystoupení bylo proto po právu oceněno dlouhotrvajícím potleskem." Velvyslanectví České republiky v Nairobi Více ZDE

"The stand-out piece of the evening was Blatný:  Dvořák, both choreographer and dancer, has tremendous physicality and the intimate setting at the Oxford House theatre puts the audience almost onstage with the performers... Dvořák’s performance was accordingly febrile and visceral: he used the floors, walls – the absolute extremities of the performance space, at one point clawing himself along the floor as if trying not to fall off – to convey what seemed to be the state of Blatný’s mind: not so much tormented, rather resigned to inhabiting its mental state." Central and Eastern European London Review Více ZDE

vila-4839 vila-4891 vila-5028 vila-5093 vila-5308 vila-4991 vila-5126 vila-5171 vila-4863
Foto: Kuba Jíra